sobota 21. dubna 2012

Býk 21.4. - 21.5.

Když Slunce na své roční pouti prochází souhvězdím Býka,
na severní polokouli je jaro v plném proudu.
Býk je symbolem rozkvětu, hojnosti a plodnosti, síly a odolnosti.
Od paleolitu až po antiku nalezneme kult Býka po celé Euroasii,
a jeho poslední stopy najdeme v perském náboženství Mithraismu,
které svého času úspěšně konkurovalo idolům křesťanství.
Pro Kelty a Galy posvátný Býk představoval nevyčerpatelnou sílu a plodnost,
ztělesňoval ochránce pasteveckých kmenů a jejich stád.
Některé kmeny měly jméno býka ve svém názvu - Terbelliové a Tauriniové.
Vedle býčích amuletů, sošek a kreseb se dochovala 
i legenda kelského původu o třírohém býkovi.
V Čechách byla nalezena bronzová soška býka v jeskyni v Býčí skále
u Adamova na Moravě.
Od Mezopotámie a Egypt až po Krétu a celou jižní Evropu
najdeme odkazy na kult Býka, 
který souvisel s uctíváním velké matriarchální Bohyně-Matky,
jinak také Měsíční bohyně či Trojité bohyně.
Ztělesněním Velké bohyně-Matky byla Luna.
Byla uctívána v podzemních svatyních, znázorňujících tmavé lůno,
ze kterého je zrozen život, a do kterého je i pohřben.

Posvátné místo - Neolit - Katalhöyük, Anatolie, Turecko

Tvar býčího rohu připomíná měsíční srpek - lunární fáze,
které tvořily jednoduchý kalendář, který určoval čas až do doby bronzové.

Venuše z Lausselu ve Francii, 
paleolitická figura vytesaná do vápencové skály, cca 25 000 stará. 
Postava drží roh s 13 zářezy, které možná symbolizují počet lunárních měsíců v roce.
 Muzeum d´Aquitaine, Bordeaux, Francie.

Srpek Luny zdobil čelo měsíční bohyně, 
ať už se jmenovala Innana nebo Ištara nebo Artemida.
Zhruba v letech 4 000 - 1 800 př.n.l. trval Věk Býka -
období, kdy se jarní bod nacházel v souhvězdí Býka.
Z posvátného býka se stalo sluneční božstvo.

Býk Ápis, bronzová soška, 712 - 332 př.n.l.

V bohatém Egyptě byl uctíván jako bílý býk Ápis.
Krétská námořní mocnost, ovládající Středozemní moře,
přinášela oběti svému býčímu bohu Mínotaurovi.
Staří Řekové ztotožnili býka s Diem v příběhu o únosu spanilé Európé.
Zamilovaný Zeus na sebe vzal podobu krotkého bílého býčka
s mírným pohledem, aby se mohl zmocnit foinické princezny Európé
a zplodit s ní potomky.
Odnesl ji na svém hřbetě přes moře, až na ostrov Krétu,
kde najdeme počátek helénské kultury.
Starý mýtus, kterým prošel mnoha proměnami,
a zákonitě skončil i na hvězdné obloze jako souhvězdí Býka.
Býka najdeme i na babylónském a egyptském zvěrokruhu.

Európé na Býku - terakotová figurka, muzeum Louvre, Francie

Sluneční býk postupně ovládl rohatou Měsíční bohyni.
Ze syna se stal manžel a otec.
Skončil čas orgiastických slavností plození,
kde se nehledělo na incestní vztahy.
Patriarchální uspořádání nastolilo manželské vztahy a dědičné právo.
Postupně přešlo uctívání plodnosti z Luny na Venuši
- také Venuše má viditelné fáze na svém stříbrném kotoučku
a její srpeček je i viditelný ostrým zrakem.
Avšak Venuše, a všechny jí příbuzné bohyně lásky a plodnosti,
už napříště sídlily v pantheonu pod vládou boha-otce.
Ještě do roku 300 minulého tisíciletí uctívali římští občané
mystické náboženství boha světla Mithráse.


Ten každý rok rituálně zabíjel býka v den jarní rovnodennosti, 
aby jeho krví oplodnil zem.
Sluneční býk oslabil, když Slunce začalo každé jaro vycházet v souhvězdí Berana,
a jeho zkrocení dovršil nástup monoteistického náboženství po celé Evropě,
obdivující "obětního beránka".


Zimní souhvězdí Býka - Sky Map Online

V souhvězdí Býka září dobře viditelná hvězda Alpha Tauri - Aldebaran, 
zvaná též jako Buddhova hvězda, nebo jako Oko zjevení či Hvězda osvícení.
V konstelaci představuje "narudlé oko" býka, sledující lovce Oriona.
Rudý obr je od Země vzdálený 65 světelných roků a září 150x silněji než naše Slunce.

Srovnání velikosti hvězdy Aldebaran a našeho Slunce od M. Lehwalda

Aldebaran patří mezi čtyři  "královské hvězdy",
které oznamovaly hvězdářům na úsvitu dějin nástup jednotlivých ročních období.
Hvězdy protínaly dráhu Slunce a rozdělovaly pozemský rok do čtyř částí.
Červený Aldebaran označoval jarní bod,  modrý Regulus bod letního slunovratu,
oranžový Antares podzimní bod a zimní slunovrat ohlašoval žlutobílý Fomalhaut.
Hvězda Aldebaran také patří do Zimního šestiúhelníku,
který usnadňuje orientaci na noční obloze.



Současná pozorování  Aldebaranu ukazují,
že hvězda má několik společníků, a mohla by tvořit optickou dvojhvězdu.

Aldebaran a Hyády - foto Peter Wienerroither

Hvězdu Aldebaran obklopuje hvězdokupa Hyády, viditelná pouhým okem,
která se nachází ve vzdálenosti 151 světelných roků od Země.
Rozloha hvězdokupy se odhaduje na 60 - 80 světelných roků.
 Prastaré Hyády svým východem na jarní obloze oznamovaly příchod dešťů. 

foto F. Ringwald

Druhou nejsvítivější hvězdou v souhvězdí je namodralý gigant Beta Tauri - El Nath
ve vzdálenosti 300 světelných roků od Země.
V souhvězdí Býka se nachází několik významných objektů.
Především kultovní objekt Krabí mlhovina - M1 (NGC 1952),
která leží ve vzdálenosti 6 500 světelných roků od Země.
Mlhovina zůstala po výbuchu supernovy, jehož pozorování sahá až do roku 1054 n.l.,
 kdy jej zaznamenali čínští astronomové.
Vzpomínku na vzplanutí supernovy si uchovali
 i indiánské kmeny Severní Ameriky.
Supernova zářila 653 nocí a ve dne byla viditelná po 23 dní.



Mlhovinu tvoří oblaka plynu, o rozloze cca 10 světelných let, 
která se stále rozšiřují velmi vysokou rychlostí asi 1800 km za sekundu.
V srdci Krabí mlhoviny pulzuje rychle rotující neutronová hvězda
 s otáčkou 30x za jednu sekundu.  
Pulsar v otočkách vysílá záblesky radiového a viditelného světla.



Krabí mlhovina  v různých vlnových délkách -  rentgenové (Chandra), optické (Palomar), infračervené (Keck) a rádiové (VLA) 


V souhvězdí Býka září ještě jedna bájnými  příběhy ověnčená hvězdokupa M45 - Plejády, česky Kuřátka, rovněž viditelná pouhýma očima.
Otevřenou hvězdokupu tvoří mladé horké modré hvězdy,
zahalené do oblaků mezihvězdné hmoty, 
ze které zhruba před 50 miliony lety vznikly, ve vzdálenosti 440 světelných roků od Země.
Rozloha hvězdokupy se odhaduje na 20 světelných roků.
Ranní východ Plejád na jarní obloze oznamoval
otevření námořních cest na klidném moři.


Dalším zajímavým objektem v regionu Býka je špagetová mlhovina Simeis 147,
zbytek supernovy ve vzdálenosti 3 000 světelných roků od Země,
o rozloze 137 světelných roků a stáří 40 000 let.
Také v oblasti souhvězdí Býka byly objeveny exoplanety -
do dnešní doby je to 5 hvězd s planetárním systémem.
Příběh Dia (Jupitera) a Europé se objevuje na novověké noční obloze 
ještě v podobě planety Jupiter a jeho měsíce Europy.

Planeta Jupiter a měsíc Europa, foto Celestia

Europa se nachází v systému početných měsíců Jupitera,
 a se svou průměrnou velikostí 3 100 km
je 6. největším měsícem v slunečním soustavě.

Srovnání velikostí Země, Měsíce a Europe od NASA

Europa je vážným kandidátem na výskyt mimozemského života.
Má slabou atmosféru z velké části tvořenou kyslíkem,  
a protože povrch měsíce pokrývá vrstva ledu téměř bez kráterů,
vědci se domnívají, že se jedná o oceán, kde by se pod ledovou krustou
mohli vyskytovat jednoduché organismy.
Pro potvrzení této hypotézy bude muset lidstvo vyslat na Europu 
automatickou sondu, nebo loď pilotovanou robotickou posádkou.
Na povrchu Europy je totiž silná radiace, kterou by lidský organismus nepřežil.



Příspěvek čerpá z těchto zdrojů:
Wikipedie.org
Josip Kleczek: Naše souhvězdí
Vojtěch Zamarovský: Bohové a hrdinové antických bájí
Ludvík Souček: Tušení stínu
josephy.cz
mythindex.com
Dita Větrovcová, Hvězdárna a planetárium Plzeň