Zimní slunovrat a sluneční kříž

Blíží se zimní slunovrat a stojí za to říct si několik slov o nejvíce uctívaném objektu v dějinách lidstva - o Slunci. Přináší světlo, teplo a bezpečí. Archeologické nálezy dokazují pečlivé sledování pohybu Slunce a jeho postavení vůči ostatním hvězdám už před mnoha desetitisíci let. Bylo postaveno mnoho slunečních chrámů-observatoří po celé Zemi, jak na severní polokouli, tak na jižní. Má se za to, že tyto chrámy mezi sebou nějakým způsobem komunikovaly, mapovaly pohyby Slunce a hvězd a korigovaly vzájemně svoje pozorování, jehož výsledkem byla znalost dráhy Slunce nejen po celý rok, ale i v průběhu desítek tisíc let (26 000letá perioda zvaná platónský rok). Postavení Slunce umožňovalo předvídat události na dlouhá časová období a sestavovat první zemědělské kalendáře.

Hvězdná seskupení dostala postupem času tvary souhvězdí  a názvy. Celkem je 48 souhvězdí. Z toho 12 souhvězdí představovalo zastávky Slunce na jeho celoroční dráze. Tato souhvězdí většinou získala názvy podle přírodních úkazů v daném období nebo podle zvířat, a ke každému souhvězdí se vázal nějaký kult boha nebo příběh vysvětlující postavení hvězd na obloze v daném období. Časem 12 souhvězdí dostalo koncept zvěrokruhu. Základ zvěrokruhu tvoří pohanský sluneční kříže, který se vyskytoval se v dávných časech v mnoha kulturách od severu Evropy, přes Orient až po Indii. 

Sluneční kříž byl přejat ranými křesťany a symbolizoval, že Kristus byl, stejně jako Slunce, světlem. I Kristova svatozář má podobu slunečního kříže, vydávající duchovní záři z nitra čisté povahy.

Kříž rozděluje zvěrokruh na 4 roční doby, 12 měsíců, 2 slunovraty a 2 rovnodennosti. 

Kult Slunce prošel mnoha podobami - od slunečních božstev ke křesťanské spáse lidstva a ezoterické světlo světa. Příběh sluneční dráhy po nebi vyjadřuje nekonečný souboj světla a tmy, dobra a zla. Představuje dualitu, která je na mnoha úrovních vyjadřována dodnes.

Příběh o vzájemném souboji světla a tmy najdeme v mnoha božských mýtech. Ve starém Egyptě ho reprezentoval souboj boha Hóra se Sutechem o vládu nad světem. 

Hórus zosobňoval tvář nebe, kterou podpírají čtyři strážci - na severu, jihu, východě a západě. Jeho levé oko byl Měsíc a pravé Slunce, byl vševidoucím bohem.

Sutech byl temnota, zlo a chaos, závistivý démon z pouště.

I další rané civilizace uctívali bohy na stejném mytologickém základě, který se šířil a dědil z kultury na kultury po celém světě.

Ale významné postavení v lidských dějinách dosáhli ti bohové, jejichž kult byl mimo jiné i podobenstvím astronomického úkazu, který se odehrává při zimním slunovratu.

24. prosince je na východě vidět hvězda Sírius v linii se třemi hvězdami z Orionova pásu.

V dávných časech se těmto hvězdám říkalo "tři králové". 

Přímka vytvořená z těchto hvězd ukazuje na místo východu Slunce 25. prosince. 

Od podzimní rovnodennosti Slunce na severní polokouli stále klesá dolů na jih k obratníku Kozoroha. Nad naším horizontem se ukazuje stále matnější. Zkracuje se délka dne a sílí chlad - symboly zániku. Smrt Slunce. Mezi 13. až 22. prosincem Slunce sice začíná později zapadat, ale o to později také vychází. Ale 22. prosince se stává zajímavá věc. Slunce se přestává opticky pohybovat na celé 3 dny. Během této pauzy ve dnech 22., 23. a 24. prosince Slunce setrvává v blízkosti souhvězdí Jižní Kříž (viditelné na jižní polokouli) a dne 25. prosince se Slunce konečně pohne o 1 stupeň směrem na sever.

Na severní polokouli se začne prodlužovat den, postupně oteplovat a nakonec nastoupí jaro. Proto se říkalo, že Slunce zemřelo na kříži. 3 dny bylo mrtvé a znovu bylo vzkříšeno.Tato událost se stala součástí mnoha svátků a slavností.

Nicméně vzkříšení Slunce se více oslavuje až při jarní rovnodennosti či Velikonocích. To proto, že během jarní rovnodennosti Slunce přemůže zlo temnoty, když se den stane delším než noc.

Bohové, kteří ve svém kultu zosobňovali vlastnosti Slunce a  podobenství o sluneční dráze na nebi, měli totožné nebo velmi podobné příběhy.

Vyučovali v podobenstvích a alegorických příbězích vyvolávajících v myslích lidí "obrazy", které byly předávány po generace.

Konali zázraky a byli zrozeni z neposkvrněného početí. Jejich zrození oznamovala hvězda na východě 25. prosince. Na jejich životní cestě je doprovázelo 12 učedníků - 12 souhvězdí. A nakonec 3 dny trvající smrt a slavné vzkříšení.

V Egyptě to byl Hórus (před 5 tisíci lety)

Ve Frygii (dnešní Turecko) bůh Attis, který byl uctíván i v řecko-římském světě 

(před 3 tisíci lety)

V Persii (dnešní Irán) byl uctíván bůh světla Mithras (před 3 tisíci lety),

 taktéž byl uctíván v řecko-římském světě)

V Indii Krišna před 2 900 lety. Podle některých jeho novým převtělením byl Ježíš.

A židovský prorok Ježíš Kristus povstal z mrtvých před 2 tisíci lety.

Jeho současníkem a velkým konkurentem byl

gnostický (z řec. gnosis - poznání) Simon Magus - Šimon Mág.

Církev během následujících století vybrala

za mesiáše Ježíše a Šimona Mága uvrhla do klatby.

V dnešní době pomalu přicházíme o mystický souboj světla a tmy. 
Astrofyzika popisuje světlo jako nehmotné částice - fotony - které přenášejí nejen sluneční energii, ale i světlo jiných vzdálených hvězd, které svojí  hmotností a svítivostí překonávají mnohonásobně naše milé Slunce. 

Americký fyzik David Bohm (1917-1991) tvrdil, že hmota je ztuhlé světlo. 

Fotony létají vesmírem nekonečně dlouho, dokud nenarazí do hmoty a nepředají jí svoji energii. 

Zdroj: Zeitgeist