čtvrtek 26. ledna 2012

Démon bludu

I když dnes už lidé nestaví nové chrámy ani svatyně antickým bohům, do kterých by nosili děkovné dary, a ani nezapalují posvátné ohně pro obětiny, aby libou vůní uspokojili chřípí bohů, bohové existují dál. Sídlí v naší mysli a srdci, a ovlivňují naše činy.


Jednou z takových mocností je blud, klam a zaslepenost. V antice tuto negativní sílu zosobňoval ženský démon Até. Tiše našlapuje na svých měkkých chodidlech a proniká do myšlenek a pocitů, které řádně zamíchá tak, až zmizí hranice mezi realitou a snem.

Démon Até povstala ze spojení Všemocného vládce bohů a lidí Dia a bohyně sváru Eris.
Původně Até pobývala jako mocná bohyně na vysokém Olympu u hvězdné oblohy. Zhoubný vliv Até však působil na olympské bohy, kteří pak dávali plané sliby a vzbuzovali marné naděje. 
Zrádná Até dokázala oklamat i "Vševidoucího" a "Vysokohřímícího" Dia. 
Zatemnila mu rozum a on na chvíli ztratil zdravý úsudek a učinil pod jejím vlivem zbrklé rozhodnutí (někteří antičtí autoři poznamenávají, že to se nestalo pouze jednou ...).

Svrchovaný Zeus byl nejen vládcem bohů a lidí, ale především byl původcem a ochráncem božských i lidských řádů. Znal minulost i budoucnost, kterou lidem čas od času naznačoval skrze různá znamení, přírodní úkazy, vstupoval do snů a inspiroval věštce. 

Přestože bohové i lidé disponují svobodnou vůlí, jejich směřování podléhá nezměnitelnému osudu.


Zeus z Aigiry, mramor, Národní archeologické muzeum, Athény, Řecko


"Poháněč mraků", jak byl také bůh Zeus oslovován, střežil Osud a dohlížel na jeho naplnění. Když si "Jasnobleský" Zeus uvědomil obrovskou moc bohyně Até, popadl ji za zářivě lesklé vlasy a mrštil s ní o Zem, také jí navždy zapověděl vstup do příbytku bohů.
Sražená bohyně z výšin Olympu se proměnila v démona, který pokouší všechny živé tvory. 
Mnoho skvělých lidí svedla na cestu ke krachu.


Básník Homér, mramor, muzeum Louvre, Paříž, Francie

Básník Homér Até popsal jako "ducha ruin", které zlehka kráčí, nohama se ani nedotýká země, bez zábran putuje vzduchem nad hlavami lidí, které svádí na scestí.

Sapphó - římská freska v Pompejích, Národní archeologické muzeum, Neapol, Itálie
foto: Wolfgang Rieger


Starořecká básnířka Sapphó o démonu Até říká, že je to "nenasytný požírač".

V některých náboženských systémech nacházíme odkaz na "iluzi", ze které byl stvořen hmotný svět. Duše je pak nucena projít klamavým úsekem své pouti, vystavena pomíjivosti a zklamání.

Aby se lidé mohli bránit bludným silám, seslal "Jasnozřivý" Zeus na zem dobromyslné duchy-nižší bohyně modliteb a pokání, aby chodili v patách podvodné Até.
Jmenovaly se Lity (litanie) a byly dcerami Dia a bohyně Eris, a tedy rodnými sestrami Até. Jako Diovy dcery mohly neštěstí způsobené Até zmírnit nebo dokonce napravit. Tito dobří duchové však jsou chromí a šilhaví. Přicházejí zpravidla pozdě a ne vždy na správné místo.
Ale i tak bývá lépe, když se přibelhají se zpožděním než kdyby nepřišly vůbec. Ti, kteří pohrdají jejich pomocí, musí odčinit všechny napáchané škody bez slitování. Na to dohlížejí zase jiná, povětšinou podsvětní božstva.
Démonu Até lidé chrámy nestavěli ani nezasvěcovali oltáře. Tolik Até nesnášeli. Ani malíři a sochaři nezanechali vyobrazení bludného démona - tolik si ho ošklivili.


© George Grie

Zdroj:

Vojtěch Zamarovský: Bohové a hrdinové antických bájí