Ptačí křídlo: Štír 24.10.

V ranných kulturách Malé Asie a Egypta byl štír, dík svým výjimečným vlastnostem, uctíván jako božstvo. Štír symbolizoval nejen bojovnost a sexualitu, ale zároveň poskytoval ochranu, léčivé síly a doprovod duše na posmrtné cestě. Proto Štír nechybí ani jako souhvězdí zvěrokruhu.

V Malé Asii bylo souhvězdí spojováno s asyrskou štíří bohyní Isharou, která byla synonymem pro vášnivost a zdatnost v lásce.

Ishara postupem času splynula s jinou bohyní lásky a plodnosti - mocnou babylonskou Ištarou.

Staroegyptská bohyně Hededet/Isis

V Horním Egyptě uctívali prastarou bohyni Hededet s tělem štíra a ženskou hlavou.

Bohyně Hededet poskytovala ochranu živým před jedovatými zvířaty a mrtvým na nebezpečné cestě záhrobím do Usirových zahrad na západě. Později byla Hededet sdružována s jinou štíří bohyní, jejíž kult byl uctíván po celém Egyptě, s bohyní Selket/Selkis/Serket, a nakonec Hededet splynula s velkou bohyní Isis.

Selket byla zobrazována se štírem na hlavě a její moc se projevovala v léčitelství a především v posmrtném životě, kde obnovovala dech /vitalitu/ nebožtíka.

Selket patřila mezi čtyři bohyně /Isis, Nebthet a Neith/, které stály na stráži u sarkofágu nebo u nádoby s vyjmutými vnitřnostmi nabalzamovaného nebožtíka.

V mýtech indiánských kmenů Ameriky najdeme také štíří bohyni-matku, střežící vchod do nebeské říše. Vchod představoval průsečík drah Mléčné dráhy a Slunce. Průsečík zůstává na stále stejném místě bez ohledu na precesní změny. Indiáni považovali Mléčnou dráhu za nebeskou cestu, po které musí mrtvá duše putovat než vstoupí do nebeské říše.

Na konci této cesty bdí štíří bohyně v podobě "duchovní" hvězdy Antares.

V křesťanských tradicích jednotlivá souhvězdí zvířetníku přináležela některým z učedníků Ježíše Krista. Souhvězdí Štíra bylo připsáno Jidášovi.

Ve starém Řecku, kde se díky podnebí nevyskytovalo tolik štírů, se kult štíra neuctíval.

Do antické mytologie se Štír dostal ve dvou velkých příbězích jako malý bojovník s velkou silou ve službách prabohyně Gaie.

Přestože oba příběhy symbolicky vyjadřují tehdejší astronomické poznatky, a vysvětlují postavení hvězd na noční obloze, nechybí jim ani aktuální mravní náboj.

První příběh popisuje smrtelný souboj lovce Oriona a jedovatého štíra.

Orion byl potomkem boha moří Poseidona a nymfy Euryaly, která byla členkou družiny bohyně lovu Artemis.

Dík svému otci vynikal vysoký Orion nad ostatní smrtelníky - dokázal chodit po mořském dně i tam, kde už druzí nestačili.

Na přímluvu matky byl Orion přijat do lovecké družiny Artemidy. Orion podlehl vášni lovu a neomylně stíhal zvířata na zemi i na moři. Ve své honbě za úlovkem brzy předčil i samotnou "nebeskou lovkyni" Artemis.

Pohledný Orion nezůstal pozadu ani v milostných aférách, které se často řešily až na samotném Olympu. Orion vytrvale pronásledoval Plejády - dcery Titána Atlase. Plejády se před Orionem skrývaly, až nakonec prchly/s Diovým svolením/ až na noční oblohu a staly se tam hvězdami.

Tato epizoda se stala popisem pohybu hvězd - hvězdokupa Plejády couvá před souhvězdím Oriona.

Obdivovaný Orion ve své pýše urazil Diovu manželku Héru, když prohlásil o jedné ze svých četných pozemských manželek, že je krásnější než samotná Héra. A když Orion vzbudil žárlivost u panenské bohyně Artemis, protože dal přednost "růžovoprsté" Éós, okřídlené bohyni ranních červánků a opustil kvůli ní i Artemidinu družinu, tak se nad sebelibým Orionem začaly stahovat mračna. Bohové Oriona oslepili vínem, a omámený Orionu se pokusil o pokání. Ale netrvalo dlouho a bohové uslyšeli Orionovo vychloubání, že zatímco on dokáže ulovit každé zvíře, jeho samotného žádné zvíře zabít nedokáže. A na důkaz svých slov Orion začal lovit zvířata, i když nepociťoval hlad, a i když zvířata nikomu neškodila.

Hrozilo, že poruší přirozenou rovnováhu, kterou nastolila pra-bohyně Gaia.

Postavení souhvězdí Štíra, Oriona a psů - Royal Museums Greewich

Pečlivá Gaia se rozhodla učinit přítrž nelítostnému počínání Oriona a poslala za ním svého věrného bojovníka Štíra. A sebevědomý Orion se v boji se Štírem přecenil.
Na památku zápasu přenesla Artemis jedovatého štíra a krásného Oriona, i s jeho psem Síriusem, na nebeskou klenbu.
Poslední dobrodružství lovce Oriona symbolizuje pohyb souhvězdí - když Orion mizí na západě, na východě se objevuje souhvězdí Štíra.
Základem druhého příběhu o souhvězdí Štíra je poznatek dávných hvězdářů, že Slunce setrvává ve Štíru kratší dobu než v ostatních souhvězdích zvěrokruhu - od 23.11. do 30.11.
I v tomto příběhu pomáhá Štír pra-bohyni Gaie. Štír, tehdy už stojící na obloze, donutil mladého Faethona /jenž nedbal na otcovy rady/, pustit otěže koní zapřažených do slunečního vozu. Tím skončila zběsilá jízda zlatého vozu, při které hrozilo, že v obrovském požáru vzplane sama Gaia.
Podobně jako Orion, byl i Faethon synem boha. Otcem Faethona byl sluneční bůh Hélios, který každý den projíždí oblohu ve zlatém voze z východu na západ po stanovené dráze.
Jednou Faethon uprosil svého božského otce, aby mu na důkaz, že je jeho synem, na jeden den zapůjčil svůj sluneční vůz. Pyšný Faethon vyrazil s vozem na sluneční dráhu, aby brzo zjistil, že udržet koně ve stanoveném směru nedokáže. Vůz se začal divoce smýkat po obloze a popálil Gaiu v místech, kudy prochází Obratník Raka. Lidé žijící v těch místech mají dodnes tmavou pokožku. Gaia zavolala na Štíra na obloze, a ten svým jedovatým žihadlem vystrašil nerozumného Faethona, který se zřítil s oblohy do řeky Eridanu, symbolizující Mléčnou dráhu.

Faethonův pád - Dominique Lefevre

Existují i zmínky o tom, že mýtus o Faethonovi je možná popis kataklyzma, které způsobilo nebeské těleso /třeba kometa/, když v šerém dávnověku procházelo v přílišné blízkosti planety Země, nebo do ní dokonce tečně narazilo.

Letní souhvězdí Štír - Sky Map Online

Souhvězdí Štíra patří mezi prominentní souhvězdí,

která se nacházejí podél pásu Mléčné dráhy v blízkosti jejího centra.

V regionu Štíra proto také nechybí zajímavé astronomické objekty.

V egyptské mytologii patřilo souhvězdí Štíra mezi 4 pilíře-podpěry nebes,

které podepíraly čtyři světové strany.

Další pilíře nebes tvořily souhvězdí Býka, Lva a Vodnáře,

která zároveň patří mezi souhvězdí zvěrokruhu.

4 nebeské podpěry korespondují i se 4 Strážci nebes - Královskými hvězdami,

které měly kalendářní význam a svojí trajektorií protínaly sluneční dráhu

a časově ji rozdělovaly na 4 roční období

- hvězda Antares /Štír-podzim/, Aldebaran /Býk-jaro/, Regulus /Lev-léto/.

Pouze Vodnář neobsahuje žádnou zářivou hvězdu,

a královská hvězda Fomalhaut se nachází v souhvězdí Jižní Ryba.

Kdysi mělo souhvězdí Štíra větší počet hvězd než dnes.

Za vlády Julia Ceasara byly dvě hvězdy, které tvořily Štírovy klepeta,

připojeny k souhvězdí Vah.

Celé souhvězdí je dobře viditelné na jižní polokouli,

v našich zeměpisných šířkách je pozorovatelné pouze částečně nízko nad obzorem

během letních měsíců .

Hvězda Antares - Alpha Scorpii - foto Martin Wagner

"Srdce Štíra" představuje chladný červeno-oranžový veleobr Antares.

Hvězda má podobnou barvu a jas jako planeta Mars

a obě tělesa se nacházejí v blízkosti sluneční dráhy,

a pozorovatel by je mohl snadno zaměnit.

Na podobnost s planetou Mars upozorňuje i název hvězdy "Antares".

Planeta Mars dostala latinský název podle římského boha války, řecky Arés.

Řecky Antares znamená "jako Arés", častěji překládáno ve významu

"Anti-Arés" jako "protivník Arése".

Srovnání velikosti hvězdy Antares a Slunce - M. Lehwald

Antares je 12. největší a 16. nejjasnější hvězda na naší obloze,

816 x větší než naše Slunce, od kterého je vzdálený 604 světelných let.

Antares má svého hvězdného průvodce - modrozelenou Alphu B,

která kolem něho oběhne za 878 let.

Ve starověku patřil Antares mezi čtyři "královské hvězdy - čtyři strážce oblohy",

které rozdělovaly dráhu Slunce, a tím i rok na čtyři roční období.

Antares symbolizoval podzimní bod na dráze Slunce.

Hvězdy Shaula /Lambda Scorpii/ a Lesath /Ypsilon Scorpii/ - http://www.starfieldobservatory.com/gallery.htm

Druhou nejjasnější hvězdou Štíra je modrý podobr Shaula - Lambda Sco,

kterou najdeme na konci pomyslného ocasu Štíra, kde představuje jedovatý bodec.

Shaula je systém tří hvězd vzdálený 700 světelných let.

Vedle Shauly na konci ocasu Štíra leží ve vzdálenosti 520 světelných let další modrý podobr - hvězda Lesath.

Obě hvězdy stojí blízko sebe a bývají proto někdy nazývány jako "Kočičí oči".

Kulová hvězdokupa M 4-NGC 6121 - Sid Leach

V souhvězdí Štíra najdeme hvězdokupy, které mají několik "nej".
Nejznámější je kulová hvězdokup M 4, která patří mezi první objevené hvězdokupy
/r. 1745-1764/. Dobře pozorovatelná hvězdokupa M 4 se nachází poblíž hvězdy Antares
a je jednou z nejbližších hvězdokup vzdálených "pouhých" 7 200 světelných let od nás.