Federico García Lorca 

Tišiny

Cypřiše.

/Voda nadržená./

Olše.

/Voda krystalická./

Vrba.

/Voda bezedná./

Srdce.

/Voda zorničky/

Přeložil: Lumír Čivrný

(C) Eyvind Earle

Vítězslav Nezval

Jaro /úryvek/

Jaro je Červená karkulka

jež usedla si pod lipami

Potokem pluje obálka

s úmrtním oznámením zimy

(C) Bao Pham

Henri Michaux

Moře

Znám, mám moře, jež není blíže určeno.

V jednadvaceti jsem prchl životu měst, dal jsem se naverbovat,

stal jsem se námořníkem.

Na palubě se pracovalo. Byl jsem překvapen.

Myslil jsem, že na lodi se lidé jen dívají,

že se jen dívají bez ustání do moře.

Pak byly lodě odstrojeny.

Mezi námořníky začínala nezaměstnanost.

Já se otočil, já šel, já neřekl nic,

měl jsem moře v sobě, 

měl jsem moře věčně kolem sebe.

Jaké moře?

To právě bych těžko mohl povědět.

Přeložil:  Jan Vladislav

(c) Simon Weaner

Robert Frost

Ptáček

Ptáček nám u domu ostošest

zpíval, a já to nemoh snést.

Tleskal jsem, plašil ho od dveří,

nechtěl s ním uzavřít příměří.

A přece, myslím, spíš vinen jsem

než ptáček s tím vtíravým nápěvem.

Je vždycky podezřelý jev,

když někdo chce umlčet něčí zpěv.

Přeložila: Hana Žantovská

Prázdno v parku

Wallace Stevens

Březen ... Kdosi přešel po sněhu,

kdosi, jenž něco čekal a nevěděl co.

Jako by člun odplul

v noci od břehu zmizel.

Jako by žena položila kytaru

na stůl a zapomněla na ni.

Jako by se někdo vrátil,

aby spatřil jeden dům.

Čtyři větry vanou zahradní besídkou

pod pletivem psího vína.

Přeložila: Jiřina Hauková

(C) Tara Wray

Lawrence Ferlinghetti

A ona ´jak mladý rok kráčející po zemi´

v té době v Bois de Boulogne

nebo jak si ji pamatuji

když vystupovala z vany

v tom zlatém bytě 

který měla na rohu

Boulevard des Italiens

Říkají že před smrtí

vyzkoušela všechno

chytala se televize a křížovek

a dokonce i háčkování

a podobných věcí

Až před smrtí začala vypadat

(jak ji popsal její oblíbený básník)

jako když ´stále nese květiny

k nějakému dalekému opuštěnému hrobu´

což mě nepřekvapuje

teď 

když na to začnu myslet

To klíčící semeno v ní bylo

Přeložil: Jan Zábrana

© Paul Delvaux

Bezvýznamný milenec

Neznámý autor

Měla jsi milenců,

kolik má děr košíček na květiny;

Je to tak divné, že na mne zapomeneš ?

Vždyť nejsem nic -

a přijde zas jiný.

Přeložil: B. Mathesius

© Tsukioka Yoshitoshi

Psát na vodu

Neznámý autor

Marné je na vodu plynoucí psát,
písmena začnou tancovat;
Marnější ještě na duši muže psát,
 který nechce tě milovat.

Přeložil: B.  Mathesius

© Toyohiro Utagawa

Sakanoe no Korenori

Sníh v Jošinu

Odkud ta záře ?

Snad luny ranní zář bledá

tě zalila, krajino ?

Ne, to jen bílý sníh padá

na vesnici Jošino.

Přeložil: Boh. Mathesius

© Hiroshige Utagawa

Tři nářky
Diane di Prima

ach jo

věřím

že jsem se mohla stát

velkou spisovatelkou

ale židle

v knihovně

byly moc tvrdé

mám

to v ruce jak nikdo

jenže když to v ní mám

začne mě brnět

jedna paže

A tak není v New Yorku druhá 

kterou hned tak nic nerozhází

co nemá břink

na to kašlu

Někde na elysejských polích

u velkého stromu

přežvykuju svou pýchu

jak kráva slámu

Přeložil:  Jan Zábrana

© Milan Nenezic

Henri Michaux

Plovoucí ledovce

Ledovce bez zábradlí, bez pásu,

kam se chodí opřít lokty čarodějných nocí severu

staří poražení kormoráni 

a duše námořníků právě zemřelých.

Ledovce, Ledovce, katedrály bez náboženství,

katedrály věčné zimy 

pod ledovou čapkou planety Země.

Jak vysoké, jak čisté jsou tvé boky,

zrozené mrazem.

Ledovce, Ledovce,

záda Severního Atlantiku,

vznešení Buddhové zmrzlí v mořích,

nad nimiž nikdo nerozjímá,

jiskřící Majáky bezvýchodné Smrti,

zmatený výkřiku tvrdého ticha století.

Ledovce, Ledovce,

Osamělci bez potřeb,

země zavřené, vzdálené a prosté vší havěti.

Příbuzní ostrovů,

příbuzní pramenů,

jak vás vidím,

jak jste mi blízcí ...

Přeložil:  Jan Vladislav

© George Grie

Christian Morgenstern - Košilela

Znáš sirou košileli ?

Třepetatá, třepetatá.

Jsi proklat, majiteli !

Třepetatá, třepetatá.

Teď třeská a pleská v ní vánek.

Vichryvanou, vichryvanou.

Kvílívá jak uplakánek.

Vichryvanou, vichryvanou.

Docela osiřela

košilela.

Přeložil: Josef Hiršal

(C) Oriol Malet

Kiowara no Fukajabu - Zimní květiny

Kiowara no Fukajabu

Zimní květiny

Zima - a přece

padají shůry

sněžinek bílé kytičky :

Možná že, možná vysoko nad mraky

jaro je, lidičky !

Přeložil:  B. Mathesius

Srdce sněhu - Edward Robert Hughes

Edgar Lee Masters


Optik Dippold

Co vidíte nyní ?

Rudé, žluté, nachové koule.

Okamžik! A teď ?

Otce, matku, sestry.

Ano, a teď ?

Ozbrojené rytíře, krásné dámy, vlídné tváře.

Zkuste tohle.

Lán obilí - město.

Výborně! A nyní ?

Dívku, nad níž se sklánějí andělé.

Silnější čočku! Teď ?

Mnoho žen s jasnýma očima a pootevřenými rty.

Zkuste tohle.

Jen pohár na stole.

Rozumím! Zkuste tyhle čočky!

Jen širý prostor - jednotlivě nic nerozeznám.

Dobrá, nyní ?

Jedle, jezero, letní nebe.

To je lepší. A teď ?

Knihu.

Přečtěte mi stránku.

Nemohu. Táhne mi to zrak za stránku.

Zkuste tahle skla.

Hlubiny vzduchu.

Skvělé! A nyní ?

Světlo, jen světlo, pod ním je všechno jenom svět hraček.

Výborně, podle toho vám zhotovíme brýle.

Překlad: Jiří Kolář a Zdeněk Urbánek

(c) Jie Ma

Tadeusz Rózewicz - Chlapec v červené vojenské čepici

Všecky děti běhají
prostovlasé
po dvoře
jen jeden chlapec
běhá v červené vojenské čepici
se zelenými hvězdičkami

Jeho matka
dívá se z okna
a křičí
"Hned to dej s hlavy
slyšíš
buď jako ostatní děti"

Přeložila: Vlasta Dvořáčková

© Roland Topor

Jiří Orten

Potkal jsem studánku



Potkal jsem studánku a oči jsem si omyl.
Plný plískanic a malých trápení
potkal jsem studánku. A vše byl náhle omyl,
který se v pravdu promění.

Dívám se do sebe o radost pozorněji.
Jak pes se otřásám
a stříkám daleko úzkost a beznaději.
Sám. Ale čistě sám!

Potkal jsem studánku a řekli jsme si více,
než lidé říci mohou si.
Pak, když jsem odcházel od této křtitelnice,
usmíval jsem se na husy.

© Linda Bergkvist

Carl Sandburg - Dětské chytačky

Na tu modrou hvězdu, Haničko,

Dojedem za patnáct let,

Když pojedem stovkou za hodinu.

Na tu bílou hvězdu, Haničko,

Dojedem za čtyřicet let,

Když pojedem stovkou za hodinu.

Tak pojedem

Na modrou hvězdu

Nebo na tu bílou?

Přeložil:  Jiří Kolář a Jaroslav Jech

(c)  Rory Kurtz

Střední věk

Robert Lowell

Otrava ze zimy mě popadá,

New York

mi vrtá nervy

když procházím

rozrytou ulicí

Pětačtyřicet let,

co dál, co dál?

Na každém rohu narazím

na svého otce, v mých letech, živého.

Odpusť mi, otče,

má ublížení,

jakož i já odpouštím,

komu jsem

kdy ublížil.

Nevystoupil jsi nikdy na Sión,

zbyly však po tobě

smrtelné dinosauří šlápoty

na kůře,

po které

teď

musím

já.

Přeložil: Stanislav Mareš

(c) Steven Kenny

Shigeji Tsuboi

Celý den

jsem hleděl na nebe

Na nebi

bylo 

jen nebe

Přeložili Miroslav Novák a Jan Vladislav

Irving Feldman

Báseň v pětatřiceti


Mnozí se smějí, šťastných je jen pár: moji přátelé.
Život jim zalehla lhostejnost a jsou už na ni krátcí,
zlomení, s vědomím, že všechno končí zle.
- Jsou to však osudy nebo jen lžiosudy,
anebo obojí? Odpověď zní vždy tak, 
                                                             jak se jim 
                                                                             právě hodí.

Však jarní den k nim přichází jak nůž.
A chtějí tomu uniknout, ale i ten den
je už tak lhostejný - ačkoli statečně (navzdory všemu)
se ještě vzpírají (což bolí, ovšem); berou na pomoc vše,
co je v nich; nevzdávají se, i když návyky
                                                                         jdou proti nim
a strhnou je vždy nazpět, 
                                           odkud vyšli.  
                                                                Tam je potom noc
nachází netečné, 
                            slabé a nejisté, 
                                                      s elánem podrytým.

Zoufalství plodí surovost. To je zákon. (Ale je v tom též hudba?)
Přátelé cítí jako nikdy dříve, že jejich životy zalehla lhostejnost,
že nejsou přitažlivé; i minulost je opouští a každá radost zprahne,
když zjišťují, že v budoucnosti pro ně není místo,
ač dobře vědí, jak se říkává, že ve dvou se líp táhne.
Už dávno moudří muži řekli, že se všechno vrací.

(Mnozí se smějí, šťastných je jen pár: moji přátelé,
zlomení, s vědomím, že všechno končí zle,
že jejich životy zalehla lhostejnost a na tu že jsou krátcí.)

Přeložil:   Jan  Zábrana

(c) Henry Raeburn