Lev 23.7. - 22.8.

Souhvězdí Lva představuje vrchol letního období na severní polokouli.

Na svých mapách noční oblohy vyznačovali souhvězdí Lva 

už starověké kultury Malé Asie a starého Egypta. 

Souhvězdí pravidelně pozorovali hvězdáři v Mezopotámii kvůli záplavám, 

které se dostavovaly v čase, kdy Slunce vycházelo v souhvězdí Lva,
a přinášely potřebnou vláhu rostlinám.

Podobně tomu tak bylo i ve starém Egyptě,

kde rovněž v tomto období přicházely záplavy. 

V Egyptě bylo souhvězdí znázorňováno jako

 lev stojící na hadu /zřejmě souhvězdí Hydra/, kterého doprovází pták /zřejmě souhvězdí Havrana/ a za ocas ho drží žena /zřejmě souhvězdí Vlasy Bereniky/.

Lev také patřil mezi čtyři znamení / další znamení byl Štír, Vodnář, Býk/,

 které staří Egypťané označovali za pilíře nebes podepírající klenbu oblohy.

V babylónském zvěrokruhu mělo  souhvězdí podobu okřídleného lva.

Souhvězdí Lva nechybělo ani v řeckém zvěrokruhu. 

Příběh, který se k souhvězdí vázal, byl připomínkou prvního z dvanácti úkolů,

 které musel řecký hrdina Héráklés splnit v otrocké službě pro slabošského krále Eurysthea. 

Diova manželka Zlatrůnná bohyně Héra nesla nelibě narození Hérákla,

kterého zplodil její manžel s jinou ženou, nadto pouhou pozemšťankou.

Héra s "bělostnými lokty" poslala hada za ještě maličkým Héráklésem. 

Když se had šplhal do kolébky,

 Héráklés ho nebojácně stiskl ve svých ručkách, a had dodýchal.

Hned se o Héráklovi široko daleko mluvilo jako o zázračném dítěti.

Héra pochopila, že Diova zmínka o zrození nejstatečnějšího muže ze všech,

nebyla náhodná, a rozhodla se proto, 

že využije vší lstivosti, kterou jako mocná bohyně vládla 

/ví se, že Héra dokázala několikrát obelstít i Vysokohřímícího Dia/.

Vládkyně nebes dohlédla na to, aby se Héráklův osud naplnil nebezpečím, 

utrpením a otrockou prací, a uzavřel se smrtí z rukou ženy.

Malý Héráklés zabíjí hada - Musei Capitolini Roma

Rak 22.6. - 22.7.

Jednoduché a nenápadně zářící souhvězdí Raka je nabito významy.
Souhvězdí prý na nebeskou klenbu umístila sama "zlatotrůnná" bohyně Héra,

 manželka nejvyššího boha Dia.

Bohyně se tak odměnila Rakovi za službu, při které položil svůj život,

když bojoval po boku devítihlavé Hydry proti hrdinovi antického světa Héraklésovi.

Rak slabě svítí v tmavém koutě noční oblohy - 

to proto, že úkol zastavit hrdinu Hérakla se mu přece jen nepodařilo.

Jiní říkají, že Rak se na hvězdnou oblohu dostal díky samotnému Héraklovi.

 Rak chytil do klepet Héraklovu nohu, když ten usilovně bojoval s Hydrou.
Héraklés odkopl Raka s takovou silou, 
že přistál až na hvězdné obloze.

Bohyně Héra neměla po boku svého manžela vůbec jednoduchý a snadný život.

Zeus, vedle výkonu své božské funkce, ještě podnikal zálety

a plodil jak božské potomky s jinými bohyněmi, 

tak hrdiny s pozemskými ženami.

Nejvyšší bohyně Héra, ochránkyně posvátnosti manželství

Blíženci 22.5. - 21.6.

Ačkoliv souhvězdí Blíženců patří mezi zimní souhvězdí - 
v lednu a únoru stojí vysoko na noční obloze a je dobře viditelné

 - Slunce na své roční dráze prochází  přes souhvězdí Blíženců 
v průběhu června a července.

Dvě jasné hvězdy blízko sebe pozorovali na noční obloze hvězdáři už ve starověku, 

a časem k nim postupně připojili další hvězdy až vzniklo souhvězdí.

Ve starém Egyptě v něm spatřovali dvě postavy držící se za ruce, 

a v sumersko-akkadské mytologii bylo souhvězdí přiřknuto podsvětním silám 

a bohu smrti Nergalovi. 

Babylonský odkaz se rozvinul ve starořeckém příběhu o Blížencích, 
kteří zůstávají spolu i ve smrti.

Řekové je nazývali Dioskouros - Diovy chlapci, 

a uctívali je jako hrdiny a patrony,

a v celém antickém světě jim byly postaveny oltáře a chrámy. 

Jmenovali se Kastór a Polydeukés, více jsou známí pod latinským názvem Kastor a Pollux.

Castor and Pollux, Museo Nazionale Archeologico, Neapol - (c) René Seindal

Býk 21.4. - 21.5.

Když Slunce na své roční pouti prochází souhvězdím Býka,

na severní polokouli je jaro v plném proudu.

Býk je symbolem rozkvětu, hojnosti a plodnosti, síly a odolnosti.

Od paleolitu až po antiku nalezneme kult Býka po celé Euroasii,

a jeho poslední stopy najdeme v perském náboženství Mithraismu,

které svého času úspěšně konkurovalo idolům křesťanství.

Pro Kelty a Galy posvátný Býk představoval nevyčerpatelnou sílu a plodnost,

ztělesňoval ochránce pasteveckých kmenů a jejich stád.

Některé kmeny měly jméno býka ve svém názvu - Terbelliové a Tauriniové.

Vedle býčích amuletů, sošek a kreseb se dochovala 

i legenda kelského původu o třírohém býkovi.

V Čechách byla nalezena bronzová soška býka v jeskyni v Býčí skále

u Adamova na Moravě.

Od Mezopotámie a Egypt až po Krétu a celou jižní Evropu

najdeme odkazy na kult Býka, 

který souvisel s uctíváním velké matriarchální Bohyně-Matky,

jinak také Měsíční bohyně či Trojité bohyně.

Ztělesněním Velké bohyně-Matky byla Luna.

Byla uctívána v podzemních svatyních, znázorňujících tmavé lůno,

ze kterého je zrozen život, a do kterého je i pohřben.

Posvátné místo - Neolit - Katalhöyük, Anatolie, Turecko

Beran 21.3. - 20.4.

Souhvězdí Berana najdeme už na hvězdných mapách starého Egypta a Malé Asie,
(mimo Babylon, kde  souhvězdí představovalo postavu rolníka).

A není divu - ve starověkém světě byl beran  posvátným zvířetem
zaslíbeným bohům - v Řecku mocnému Diovi a usměvavé Afrodítě.
Beran symbolizoval plodnost a obnovu,

a často končil jako "obětní beránek" na oltářích bohů. 

Antický mýtus o souhvězdí představoval 
okřídlený beran se zlatým rounem Krios Khrysomallos,
který se zrodil ze spojení boha moře Poseidóna a krásné dívky Theofane.

 Poseidón krásku proměnil na ovci, 
aby se mohla skrýt před příliš dotěrnými nápadníky,

a sám na sebe takticky vzal podobu berana.

Okřídlený beran sehrál  důležitou úlohu v příběhu 

o nešťastném dětství chlapce Frixa a děvčátka Hellé. 

A jejich příběh byl zase začátkem velkolepé legendy o Iásonovi a Argonautech.

Matku Frixe a Hellé, bohyni oblaků Nefelé, 

zapudil jejich otec, orchomenský král Athamas,

a do paláce si přivedl Ino, mocnou kněžku Velké bohyně,  jako svoji manželku.

Macecha Ino chtěla děti odstranit, aby nepřekážely v cestě jejím potomkům.

Promyšlenou intrikou dosáhla toho, že království postihla neúroda a hladomor,

protože tajně nechala upražit zrní ječmene určené na setbu.

Následně podplatila posly z delfské věštírny, aby králi předali radu,

podle které se měly obě děti stát lidskou obětí k usmíření bohů.

Matka  Frixe a Hellé poprosila boha Herma, 

aby je zachránil a poslal pro její děti  svého služebníka, okřídleného berana.

Beran s dětmi odletěl daleko od kruté macechy a necitelného otce.

Král Athamas se chystá obětovat Frixe - socha Johna Flaxmana

Ryby 21.2. - 20.3.

V pořadí zvěrokruhu jsou Ryby považovány za poslední z 12 souhvězdí.

Znamení Ryb má v sobě mystický náboj - představuje návrat do vody-oceánu, 

kde vše začalo, a kde se hranice rozplývají v nekonečném množství možností, 

aby z nich povstal nový začátek. 

Popis a odkazy na souhvězdí Ryb najdeme už v Mezopotámii. 

Tvar souhvězdí byl přirovnáván k vlaštovce nebo ke hvězdné mapě Mezopotámie 

- země ležící mezi dvěma souběžnými toky, které se setkávají na soutoku

 - řeky Eufrat a Tigris. 

Dávné kultury Asýrie, Fénicie a Babylonie uctívaly rybí bohyni Atargatis,

symbolizující obrodné síly a příchod jara v přírodě.

Bohyně Atargatis

Mýtus o Atargatis vypráví, že dvě ryby objevily vejce pod hladinou, 

které dostrkaly až na břeh, kde se z něho zrodila bohyně.

Vodnář 21.1. - 20.2.

Pro rané civilizace Malé Asie a Egypta mělo souhvězdí Vodnáře více méně agronomický význam. Záře Vodnářových hvězd ohlašovala období dešťů a blahodárných záplav. Hvězdáři těch časů viděli v souhvězdí postavu klečícího muže, který džbánem přelévá vodu od pramene do řečiště řek. 

Astrologický symbol pro znamení Vodnáře

Ve starém Egyptě symbolizoval znak Vodnáře dva živly: vodu a vzduch. Voda představuje kolektivní nevědomí a očistu. Vzduch představuje vědomí a energii. Jejich spojením vzniká činorodý intelekt, 

schopnost harmonizace a komunikace bez omezení. 

Kozoroh 22.12. - 20.1.

Po dlouhé časy si prastaré souhvězdí Kozoroha zachovává svůj tvar, tak jak ho zaznamenali první hvězdáři z doby bronzové. Souhvězdí se stalo symbolem zimního slunovratu, a Obratník Kozoroha znamená bod obratu v roční dráze Slunce na pozemské obloze, protože hbitý kozoroh dokáže doskákat po skalách až na jejich vrchol.

Je zajímavé, že Obratník Kozoroh prochází největšími pouštěmi na jižní polokouli stejně podobně jako Obratník Raka, který prochází pouště severní polokoule.

Obratník Kozoroha

Střelec 23.11. - 21.12.

V souhvězdí Střelce se skrývá symbolika připomínající nesmrtelného satyra Krotose. Satyrové byli horští a lesní démoni. Napůl lidé a napůl zvířata s kozlíma nohama a ušima, s tupým širokým nosem, rozježenými vlasy a s růžky na čele. Lidi v lásce moc neměli. Kde mohli, tam je děsili.  Ale satyr Krotos měl jinou povahu.

Byl zrozen z ochranného boha lesů a pastvin Pana a výřečné vodní nymfy Eupheme, která byla sestrou Múz.

Nymfa Eupheme pečovala o lesní pramen na hoře Helikón. Kdo se z toho pramene napil, byl obdařen básnickou inspirací.

Krotose vychovávali Múzy a tak není divu, že dospěl v dobrou a nadanou bytost.

Celý svůj život pobýval s Múzami v jejich oblíbeném háji na hoře Helikón. Věnoval se myslivosti, a protože byl obdařen "umem", sestrojil luk a šíp.

Byl i nadaným hudebníkem a jako první začal užívat rytmických úderů na struny lyry, kterými doprovázel božský zpěv Múz.

Aby ho Múzy za to všechno odměnily, požádaly svého otce, nejvyššího boha Dia, aby Krotose vyzvedl mezi hvězdy.  

Štír 24.10. - 22.11.

V ranných kulturách Malé Asie a Egypta byl štír, dík svým výjimečným vlastnostem, uctíván jako božstvo. Štír symbolizoval nejen bojovnost a sexualitu, ale zároveň poskytoval ochranu, léčivé síly a doprovod duše na posmrtné cestě. Proto Štír nechybí ani jako souhvězdí zvěrokruhu.

V Malé Asii bylo souhvězdí spojováno s asyrskou štíří bohyní Isharou, která byla synonymem pro vášnivost a zdatnost v lásce. 

Ishara postupem času splynula s jinou bohyní lásky a plodnosti - mocnou babylonskou Ištarou.

Staroegyptská bohyně Hededet/Isis

V Horním Egyptě uctívali prastarou bohyni Hededet s tělem štíra a ženskou hlavou. 

Bohyně Hededet poskytovala ochranu živým před jedovatými zvířaty a mrtvým na nebezpečné cestě záhrobím do Usirových zahrad na západě. Později byla Hededet sdružována s jinou štíří bohyní, jejíž kult byl uctíván po celém Egyptě, s bohyní Selket/Selkis/Serket, a nakonec Hededet splynula s velkou bohyní Isis.

Selket byla zobrazována se štírem na hlavě a její moc se projevovala v léčitelství a především v posmrtném životě, kde obnovovala dech /vitalitu/ nebožtíka.

Selket patřila mezi čtyři bohyně /Isis, Nebthet a Neith/, které stály na stráži u sarkofágu nebo u nádoby s vyjmutými vnitřnostmi nabalzamovaného nebožtíka.

V mýtech indiánských kmenů Ameriky najdeme také štíří bohyni-matku, střežící vchod do nebeské říše. Vchod představoval průsečík drah Mléčné dráhy a Slunce. Průsečík  zůstává na stále stejném místě bez ohledu na precesní změny. Indiáni  považovali Mléčnou dráhu za nebeskou cestu, po které musí mrtvá duše putovat než vstoupí do nebeské říše.

Na konci této cesty bdí štíří bohyně v podobě "duchovní" hvězdy Antares.

V křesťanských tradicích jednotlivá souhvězdí zvířetníku přináležela některým z učedníků Ježíše Krista. Souhvězdí Štíra bylo připsáno Jidášovi. 

Ve starém Řecku, kde se díky podnebí nevyskytovalo tolik štírů, se kult štíra neuctíval.

Do antické mytologie se Štír dostal ve dvou velkých příbězích jako malý bojovník s velkou silou ve službách prabohyně Gaie. 

Přestože oba příběhy symbolicky vyjadřují tehdejší astronomické poznatky, a vysvětlují postavení hvězd na noční obloze, nechybí jim ani aktuální mravní náboj.

První příběh popisuje smrtelný souboj lovce Oriona a jedovatého štíra.

Orion byl potomkem boha moří Poseidona a nymfy Euryaly, která byla členkou družiny bohyně lovu Artemis.

Dík svému otci vynikal vysoký Orion nad ostatní smrtelníky - dokázal chodit po mořském dně i tam, kde už druzí nestačili.

Na přímluvu matky byl Orion přijat do lovecké družiny Artemidy. Orion podlehl vášni lovu a neomylně stíhal zvířata na zemi i na moři. Ve své honbě za úlovkem brzy předčil i samotnou "nebeskou lovkyni" Artemis.

Pohledný Orion nezůstal pozadu ani v milostných aférách, které se často řešily až na samotném Olympu. Orion vytrvale pronásledoval Plejády - dcery Titána Atlase. Plejády se před Orionem skrývaly, až nakonec prchly/s Diovým svolením/ až na noční oblohu a staly se tam hvězdami. 

Tato epizoda se stala popisem pohybu hvězd - hvězdokupa Plejády couvá před souhvězdím Oriona.

Obdivovaný Orion ve své pýše urazil Diovu manželku Héru, když prohlásil o jedné ze svých četných pozemských manželek, že je krásnější než samotná Héra. A když Orion vzbudil žárlivost u panenské bohyně Artemis, protože dal přednost "růžovoprsté" Éós, okřídlené bohyni ranních červánků  a opustil kvůli ní i Artemidinu družinu, tak se nad sebelibým Orionem začaly stahovat mračna. Bohové Oriona oslepili vínem, a omámený Orionu se pokusil o pokání. Ale netrvalo dlouho a bohové uslyšeli Orionovo vychloubání, že zatímco on dokáže ulovit každé zvíře, jeho samotného žádné zvíře zabít nedokáže. A na důkaz svých slov Orion začal lovit zvířata, i když nepociťoval hlad, a i když zvířata nikomu neškodila.

Hrozilo, že poruší přirozenou rovnováhu, kterou nastolila pra-bohyně Gaia.

Postavení souhvězdí Štíra, Oriona a psů - Royal Museums Greewich

Pečlivá Gaia se rozhodla učinit přítrž nelítostnému počínání Oriona a poslala za ním svého věrného bojovníka Štíra. A sebevědomý Orion se v boji se Štírem přecenil. 
Na památku zápasu přenesla Artemis jedovatého štíra a krásného Oriona, i s jeho psem Síriusem,  na nebeskou klenbu. 
Poslední dobrodružství lovce Oriona symbolizuje pohyb souhvězdí - když Orion mizí na západě, na východě se objevuje souhvězdí Štíra.
Základem druhého příběhu o souhvězdí Štíra je poznatek dávných hvězdářů, že Slunce setrvává ve Štíru kratší dobu než v ostatních souhvězdích zvěrokruhu - od 23.11. do 30.11.
I v tomto příběhu pomáhá Štír pra-bohyni Gaie. Štír, tehdy už stojící na obloze, donutil mladého Faethona /jenž nedbal na otcovy rady/, pustit otěže koní zapřažených do slunečního vozu. Tím skončila zběsilá jízda zlatého vozu, při které hrozilo, že v obrovském požáru vzplane sama Gaia.
Podobně jako Orion,  byl i Faethon synem boha. Otcem Faethona byl sluneční bůh Hélios, který každý den projíždí oblohu ve zlatém voze z východu na západ po stanovené dráze.
Jednou Faethon uprosil svého božského otce, aby mu na důkaz, že je jeho synem, na jeden den zapůjčil svůj sluneční vůz. Pyšný Faethon vyrazil s vozem na sluneční dráhu, aby brzo zjistil, že udržet koně ve stanoveném směru nedokáže. Vůz se začal divoce smýkat po obloze a popálil Gaiu v místech, kudy prochází Obratník Raka. Lidé žijící v těch místech mají dodnes tmavou pokožku. Gaia zavolala na Štíra na obloze, a ten svým jedovatým žihadlem vystrašil nerozumného Faethona, který se zřítil s oblohy do řeky Eridanu, symbolizující Mléčnou dráhu.

Faethonův pád - Dominique Lefevre

Existují i zmínky o tom, že mýtus o Faethonovi je možná popis kataklyzma, které způsobilo nebeské těleso /třeba kometa/, když v šerém dávnověku procházelo v přílišné blízkosti planety Země, nebo do ní dokonce tečně narazilo. 

Letní souhvězdí Štír - Sky Map Online

Souhvězdí Štíra patří mezi prominentní souhvězdí,

která se nacházejí podél pásu Mléčné dráhy v blízkosti jejího centra.

V regionu Štíra proto také nechybí zajímavé astronomické objekty.

V egyptské mytologii patřilo souhvězdí Štíra mezi 4 pilíře-podpěry nebes,

které podepíraly čtyři světové strany.

Další pilíře nebes tvořily souhvězdí Býka, Lva a Vodnáře, 

která zároveň patří mezi souhvězdí zvěrokruhu.

4 nebeské podpěry korespondují i se 4 Strážci nebes - Královskými hvězdami,

které měly kalendářní význam a svojí trajektorií protínaly sluneční dráhu

a časově ji rozdělovaly na 4 roční období

- hvězda Antares /Štír-podzim/, Aldebaran /Býk-jaro/, Regulus /Lev-léto/.

Pouze Vodnář neobsahuje žádnou zářivou hvězdu, 

a královská hvězda Fomalhaut se nachází v souhvězdí Jižní Ryba.

Kdysi mělo souhvězdí Štíra větší počet hvězd než dnes.

Za vlády Julia Ceasara byly dvě hvězdy, které tvořily Štírovy klepeta,

připojeny k souhvězdí Vah.

Celé souhvězdí je dobře viditelné na jižní polokouli, 

v našich zeměpisných šířkách je pozorovatelné pouze částečně nízko nad obzorem

během letních měsíců .

Hvězda Antares - Alpha Scorpii - foto Martin Wagner

"Srdce Štíra" představuje chladný červeno-oranžový veleobr Antares.

Hvězda má podobnou barvu a jas jako planeta Mars

 a obě tělesa se nacházejí v blízkosti sluneční dráhy, 

a pozorovatel by je mohl snadno zaměnit.

Na podobnost s planetou Mars  upozorňuje i název hvězdy "Antares".

Planeta Mars dostala latinský název podle římského boha války, řecky Arés.

Řecky Antares znamená "jako Arés", častěji překládáno ve významu

"Anti-Arés" jako "protivník Arése".

Srovnání velikosti hvězdy Antares a Slunce - M. Lehwald

Antares je 12. největší a 16. nejjasnější hvězda na naší obloze,

816 x větší než naše Slunce, od kterého je vzdálený 604 světelných let.

Antares má svého hvězdného průvodce - modrozelenou Alphu B,

která kolem něho oběhne za 878 let.

Ve starověku patřil Antares mezi čtyři "královské hvězdy - čtyři strážce oblohy",

které rozdělovaly dráhu Slunce, a tím i rok na čtyři roční období.

Antares symbolizoval podzimní bod na dráze Slunce. 

Hvězdy Shaula /Lambda Scorpii/ a Lesath /Ypsilon Scorpii/ - http://www.starfieldobservatory.com/gallery.htm

Druhou nejjasnější hvězdou Štíra je modrý podobr Shaula - Lambda Sco,

kterou najdeme na konci pomyslného ocasu Štíra, kde představuje jedovatý bodec. 

Shaula je systém tří hvězd vzdálený 700 světelných let.

Vedle Shauly na konci ocasu Štíra leží ve vzdálenosti 520 světelných let další modrý podobr  -  hvězda Lesath.

Obě hvězdy stojí blízko sebe a bývají proto někdy nazývány jako "Kočičí oči".

Kulová hvězdokupa M 4-NGC 6121 - Sid Leach

V souhvězdí Štíra najdeme hvězdokupy, které mají několik "nej".
Nejznámější je kulová hvězdokup M 4, která patří mezi první objevené hvězdokupy 
/r. 1745-1764/. Dobře pozorovatelná hvězdokupa M 4 se nachází poblíž hvězdy Antares
a je jednou z nejbližších hvězdokup vzdálených "pouhých" 7 200 světelných let od nás.

Otevřená hvězdokupa NGC 6231

V regionu Štíra je otevřená hvězdokupa NGC 6231 obsahující velmi mladé hvězdy

- stáří hvězd se odhaduje na pouhých 3,2 milionů let.

Kulová hvězdokupa M 80 - NGC 6093 (c) ) Daniel Verschatse

Hvězdokupa M 80 je jedna z nejhustších kulových hvězdokup v naší Galaxii.

Obsahuje několik set tisíc hvězd ve vzdálenosti 32 600 světelných let od Země.

Je symbolické, že v souhvězdí Štíra nechybí ani zdroj rentgenového záření.

Je jím mikrokvasar  SCO X-1, který je nejjasnějším X-ray zdrojem na naší obloze

 (kromě Slunce).

Planetární mlhovina NGC 6302 - Credit: NASA, ESA, and the Hubble SM4 ERO Team

Ve vzdálenosti  4000 světelných roků leží planetární mlhovina NGC 6302,

která svým tvarem připomíná motýlí křídla.

Temná věž - Robert Gendler

Pozornost hvězdářů zaujal tmavý oblak prachu a plynu 

v blízkosti hvězdokupy NGC 6231. Oblak je poeticky nazvaný

jako Temná věž nebo Temná řeka.

Zdroje pro vytvoření příspěvku:

Josip Kleczek: Naše souhvězdí

Vojtěch Zamarovský: Bohové a hrdinové antických bájí

Wikipedia.org

topastronomer.com

apod.nasa.gov

Váhy 23.9. - 23.10.

Jediné neživé souhvězdí Vah ve zvířetníku není ověnčeno žádným šťavnatým příběhem, 
který by si lidé vyprávěli z generace na generaci,
a význam souhvězdí je v čistě symbolické rovině. 
Symetrické uskupení 4 hvězd na noční obloze inspirovalo starověké hvězdáře,
 aby souhvězdí pojmenovali podle jednoho z prvních technických vynálezů lidstva - vah.
Ve starověku bylo souhvězdí důležitou astronomickou časomírou -
Slunce v den podzimní rovnodennosti stálo v souhvězdí Vah
(v současnosti se podzimní bod posunul do blízkosti souhvězdí Panny).

Váhy zemědělcům signalizovaly čas sklizně a ukládání plodin, setbu ozimů 

radostné období pro vinobraní.

V Sumeru a ve starověké Číně neslo souhvězdí název "Rovnováha nebes".
Babylonští hvězdáři spojili souhvězdí Vah a Štíra dohromady
a na zvěrokruhu zobrazili jako štíra, který má položená klepeta na miskách vah.
(Někde se objevují zmínky, že ke spojení obou souhvězdí došlo
na základě dvojznačného překladu sumerského názvu pro souhvězdí Vah
"Zib-ba An-na" do babylonského "Mul Zuben", které značí výraz pro váhy, tak i klepeta zároveň.)
Ve starém Egyptě souhvězdí Vah symbolizovalo ceremoniál,
který v záhrobí musela podstoupit každá duše nebožtíka,
a tak bylo zobrazeno i na zvěrokruhu z Dendery.

Bohové při posledním soudu zvažovali pozemský život zesnulého.

Na jedné misce leželo nebožtíkovo srdce 

a na druhé pštrosí péro z čelenky bohyně Maat, 

která byla ztělesněním pravdy, pořádku a zákona.

Vážení srdce (c) Jean-Jacques a Yves Chagnaud

Poslední soud se konal před trůnem boha Usira za přítomnosti dalších

egyptských bohů: Anupa se šakalí hlavou, Thovta s hlavou ibise, Hóra s hlavou sokola,

bohyně Maat, podsvětní příšery Babai a podsvětních démonů.

Pohyb misek vah bedlivě pozoroval bůh Hór, a čekal, která miska převáží tu druhou. 

Kdyby miska se srdcem byla těžší než peří na misce, znamenalo to, 

že duše nežila spravedlivým životem.

Výsledek vážení srdce sledovala i Babai - Velká Požíračka s krokodýlí tlamou,

aby nepoctivou duši mohla ihned polknout. Duše se pak beze stopy rozplynula v nicotě.

Pokud však srdce bylo lehčí než pírko, 

mohla se duše odebrat do zahrad blaženosti boha Usira.
Na staroegyptskou symboliku zvěrokruhu navázali staří Římané.
Za vlády Julia Ceasara /100 - 44 před n.l./ se na noční oblohu 
vrátilo samostatné souhvězdí Vah.

Římská bohyně spravedlnosti Justitia - Howard David Johnson

Římané dávali souhvězdí Váhy do souvislosti se spravedlností, řádem a ctností,
kterou ve zvěrokruhu ztělesňovala Panna Astraea či také bohyně Diké, latinsky Justitia,
bohyně spravedlnosti a práva, a proto měla váhy vždy po ruce.
V řecké mytologii nenajdeme příběh o souhvězdí Váhy.
Teprve v 19. století se v literatuře objevuje zmínka,
že Váhy mohly znázorňovat zlatý vůz vládce podsvětní říše Háda.

Únos Persephóné - James Childs

Bůh Hádés cestoval zlatým vozem mezi Dolním a Horním světem,
a zlatý vůz hrál důležitou roli při násilném únosu panenské Persephóne
do podsvětní říše.
Vzniká symbolické propojení souhvězdí na obloze - Persephónu (Panna)
každý podzim odváží vůz (Váhy) do Dolního světa.

Souhvězdí Váhy - Luis Ricardo Falero

Neživé znamení Vah v astrologii oživuje planeta Venuše,
která má v tomto znamení svůj "Dům" /a má ho také ve znamení Býka/,
a dodává znamení Vah potřebnou inspiraci a charisma.

Jarní souhvězdí Váhy - Sky Map Online


Souhvězdí Váhy je poměrně nevýrazné 

 a dobře viditelné především na jižní polokouli. 
U nás na severu můžeme Váhy nejlépe pozorovat v červnu,
kdy se souhvězdí dostane dost vysoko nad horizont.
Za zmínku stojí dvě jasné hvězdy Zuben El Genubi - Jižní klepeto 

a Zuben El Schamali - Severní klepeto.

Názvy hvězd pocházejí z dob, kdy hvězdáři Babylonu 
připojovali hvězdy Vah k souhvězdí Štíra.

Alpha Librae - Zuben El Genubi - snímek AAO/STScI/WikySky

Alpha Librae je až druhá nejjasnější hvězda souhvězdí. 
Leží ve vzdálenosti 77 světelných let od Slunce.
Alphu Librae tvoří systém dvou hvězd Alpha 1 a Alpha 2, 
přičemž obě složky mají své společníky,
a Alpha Librae je čtyřnásobný hvězdný systém.

Beta Librae - Zuben El Schamali - Palomar observatory/STScI/WikiSky

 Beta Librae je nejjasnější hvězda v souhvězdí Váhy. 
Září 130x jasněji než naše Slunce
a nachází se ve vzdálenosti cca 160 světelných let.

Kulová hvězdokupa NGC 5897

Ve vzdálenosti 40-45 000 světelných let je k vidění  hvězdokupa NGC 5897.

snímek převzetý ze Cseligman.com

V oblasti Vah je spirální galaxie NGC 5885.

Srovnání velikosti Slunce a červeného trpaslíka Gliese 581 - (c) Commons Wikimedia

Ale v souhvězdí Vah se najde ještě jeden astronomický úkaz hodný pozornosti.

Jedná se o hvězdu-červeného trpaslíka Gliese 581,

 která se nalézá ve vzdálenosti 20 světelných let (190 bilionů km).

Na obloze je Gliese 581 pozorovatelná  blízko hvězdy Beta Librae severním směrem.

V průběhu let 2005 - 2010 astronomové postupně objevili u Gliese 581 planetární soustavu, která pravděpodobně čítá až 6  planet.

Jedna z planet pod názvem Gliese 581 G, objevená v roce 2010, 

se stává hypotetickým kandidátem na mimozemský život.

Hvězda Gliese 581 a planeta Gliese G - ilustrace Lynette Cook

Gliese G obíhá mateřskou hvězdu po čtvrté dráze 

a nachází se v potencionálně obyvatelné zóně, tzv. Zlatovláska.

Srovnání planetárního systému Slunce a Gliese 581 v obyvatelné zóně - (c) Commons Wikimedia

Planeta by mohla v mnohém připomínat naší Zemi

- podobně silná gravitace, atmosféra propouštějící přiměřené množství

slunečního záření a povrchová teplota planety nebrání kapalnému skupenství vody.

Avšak spektrografický výzkum z poslední doby

 potvrdil existenci 3 planet Gliese B, C a E,

zatímco existence planet Gliese F a G je spíše hypotetická.

Zdroje pro vytvoření příspěvku:
Vojtěch Zamarovský: Bohové a hrdinové antických bájí
Josip Kleczek: Naše souhvězdí
Alain Quesnel a Bernard Briais: Mýty a legendy Egypta, Řecka a Galie
Wikipedia.org
Blog Koh Xuan Yang
apod.nasa.gov
astrobob.areavoices.com
stardate.org
topastronomer.com
davidmalin.com
historyofastrology.blogspot.com