Hekataion - mramorová kopie trojúhelníkového sousoší bohyně Hekaté Epipyrgidia - Paní z věží,
od řeckého sochaře Alkamenese - z roku 425 před n.l., Metropolitan Museum Art, New York
Originál sochy stál na baště před chrámem bohyně Niké Apteron - Bezkřídlá, na Akropolis.
Hekaté drží v rukou pochodně a na hlavě má válcovitou pokrývku - řecky Poloi,
která byla typickou ozdobou ženských božstev spojených se znovuzrozením.
Postavu bohyně Hekaté obklopují tři Horae,
které zosobňovaly řád v přírodě a roční období /později i hodiny/.
Jedním z nejpůsobivějších bohů starověku je "stále pozorná" bohyně Hekaté,
a její kult přetrval věky až do dnešních dnů.
Staří Řekové nezanechali o Hekaté žádný monotématický příběh,
který by jednoznačně osvětlil původ kultu mnohotvárné bohyně.
Historie uctívání Hekaté zřejmě sahá až k úsvitu lidstva -
k lunárnímu kultu Velké matky - Měsíční bohyně,
dárkyni života a vládkyně všech bytostí.
Luna - převzato z th.wikipedie.org
Symbolem Velké Matky byla Luna, poskytující světlo v temnotách.
/Tehdy se ještě ani netušilo, že záři Luny způsobuje
odraz slunečních paprsků od jejího povrchu./
V celé obydlené Evropě a Malé Asii stály neolitické oltáře a svatyně "matrony",
kde se konaly rituální oběti spojené s plodností, úrodou a zachováním rodu.
- zrození, dorůstání, zralosti a vadnutí,
dobře korespondovaly i s cykly ženské plodnosti a koncem reprodukčních sil,
a zároveň signalizovaly plynutí času a předvídatelnost budoucnosti
- lunární kalendář.
/Měsíc a Slunce stojí na obloze současně
a Měsíc zůstává ukryt v denním světle a noc zůstává bezměsíčná/
patrně stojí na počátku prvotních představ o posmrtném životě a znovuzrození.
Temná Luna se stala tváří Hekaté a zosobňovala Stín Měsíční bohyně,
který sestoupil do podsvětní říše, aby se znovu obrodil.
To je také jeden z možných původů jména Hekaté -
v překladu Vzdálená, Zdálky konající, Daleko dosahující či Daleko vrhající.
Na starořeckých vázách bývá Hekaté zobrazena jako mladá krásná dívka v krátké tunice,
její hlavu obklopuje světelná aura nebo zdobí čelenka z paprsků světla,
a její ramena obepínají dubové ratolesti.
V rukou drží dvě planoucí pochodně - symbol měsíčního světla.
S nástupem nových božstev, jejichž kulty a sochy přinesli do Evropy nejen sami Řekové,
když se vraceli z válečných výprav do Malé Asie,
ale i noví osadníci přicházející z východu,
se postavení Měsíční bohyně v hierarchii božstev změnilo.
V novém uspořádání panteonu bohů
ztratila Bohyně svoji universální moc a zbývající síly
se zformovaly do podoby Trojité bohyně, která vyjadřovala změny na tváři Luny :
jako panna - žena - matka,
zrození - život - smrt,
minulost - přítomnost - budoucnost.
V působnosti Trojité bohyně zůstaly tři sféry světa:
nebe - měsíční světlo,
země-moře - slapové síly měsíce a plodnost,
a podsvětí - symbolika smrti a obrození.
Díky této transformaci se mohla Trojitá bohyně spojit nebo úplně splynout
s velkým počtem místních a cizích kultů bohyň,
a uzavřít sňatek s novými bohy a démony a zplodit s nimi další potomky.
Moc Trojité bohyně nad nebem a zemí-mořem byla v principu požehnáním
a projevem pestrosti a bohatosti každodenního života.
Po upevnění postavení bohů na Olympu, a s tím související nové uspořádání společnosti
- matriarchát je nahrazen patriarchátem -
Trojitá bohyně následovala svůj Stín do podsvětní říše,
kam nikdy nepronikne sluneční světlo - symbol mužské síly,
a transformovala se do bohyně Hekaté - Trimorphis - Tři bytosti
/buď jako jedna bytost se třemi dušemi nebo jako tři bytosti s jednou duší/.
Bohyně Hekaté - kopie římské gemy z počátku n.l. - Vatikánské muzeum
Hekaté drží v rukou symbolické předměty: pochodeň-duch, mysl, plodivé světlo
bič-neodvratný osud a dýka-vůle, rituální síla a očista
Podobně jako Trojitá bohyně, také Hekaté propojuje tři principy,
a její funkce vyjadřují četné tituly a přívlastky.
Nebeská sféra - Hekaté - "Světelná, Zářící, Dávající světlo".
je uctívána jako plodivé paprsky Měsíce.
Či Hekaté se "třpytivým závojem", jako strážce hranice světla a stínu.
Měsíční světlo ovlivňuje činnost živých organismů,
působí na účinky bylin, ať léčivé či jedovaté /psychotropní/.
Postupem času vzniklo spojení tří bohyň zosobňující fáze Měsíce:
Artemis-panna - srpek/Selené-žena-úplněk/Hekaté-matka-novoluní.
V pozemských záležitostech se Hekaté projevovala nevyzpytatelně a protikladně.
Podobně tomu bylo u jiných řeckých bohů, např. Apollón Léčitel hojí rány
a Apollón Lučištník rány sesílá.
Hekaté - "Chránící, Odvracející" v léčitelství poskytuje
velmi žádané znalosti léčivých bylin, ale především jedů a protijedů.
Hekaté byla často uctívána ve spojení s bohem Apollónem,
nejen v léčitelství a věštění.
Hekaté zosobňovala Měsíční světlo a Apollonovým atributem bylo Sluneční světlo.
To se projevovalo v uctívání Apollóna Hekatos,
a také zřízením svatostánků Hekaté
buď v blízkosti nebo přímo uvnitř Apollónových svatyní.
K bohyni se často obraceli mužové, kteří se snažili modlitbami a úlitbami
obrátit Hekaté na svoji stranu, aby jim dopomohla k snadnému a rychlému úspěchu,
ať v kostkách - zisk, v boji - vítězství a sláva, či na lovu a rybolovu - bohatá kořist.
Bohyně jim vyhověla, ale svoje dary, které rychle dávala, často rychle brala zpět.
Hekaté "Ničitelka" ovládá sílu větrů, krupobití a ničivost požárů,
které uměla zesílit i utišit.
Někde se zmiňuje, že Hekaté ovládala i "větry v podzemí"
- výpary plynů, unikající ze zemských trhlin,
které navozovaly halucinační stavy a otravy.
Hekaté - "Pěstounka mládí" je spojována s plodností,
dohlíží na příchod nového života na svět, mírní porodní bolesti rodiček
a pečuje o rozkvět zdravé populace.
V tomto principu je identická s bohyní Artemis - panenskou lovkyní,
jejíž šípy nikdy neminou cíl, a rovněž může život dát i ukončit.
S Artemidou splynula Hekaté také jako "Matka fauny".
Obě bohyně mívaly společné svatyně, stejné tituly
a jejich podobu dotvářely stejné atributy
- krátká tunika, lovecké boty, pochodně v rukou a pes u nohou.
A pokud sošky bohů Herma i Hekaté společně stály ve chlévech,
působili příznivě na hojnost a plodnost dobytka.
Hekaté se často objevovala ve společnosti "rychlonohého" boha Herma.
Podobně jako Hekaté byl i Hermés (vedle dalších ochranitelských funkcí,
které souvisely se hbitostí, obratností, výřečností, snaživostí a lstivostí),
prostředníkem mezi Horním a Dolním světem.
Každé jaro oba bozi doprovázeli nejen bohyni Persephoné po cestě na Horní svět,
ale přiváděli duchy předků na sváteční večer - obřad Anthesteria Khoes,
na kterém byla na jejich počest podávána slavnostní večeře z kořenové zeleniny
(zřejmě proto, že roste v podzemí).
Svátek byl obdobou dnešní Památky zesnulých, jen s tím rozdílem,
že se konal v únoru-březnu.
Obě božstva, coby strážci a ochránci vchodů a cest,
byla přítomná i na slavnostním procesí Didymea po Svaté cestě.
16 km dlouhá Svatá cesta vedla z antického Milétu do Didymy
/dnešní Anatolie, Turecko/.
Procesí se konalo každý rok /duben-květen/ při oslavách zrození boha Apollóna.
V Didymě stál monumentální chrám boha Apollóna,
ve kterém byla nejvýznamnější věštírna v Malé Asii.
Slavnostní procesí neslo dva kamenné kvádry "gylloi",
jeden byl zasvěcen Hekaté a druhý Hermovi.
Rituální umístění kamenů v areálu Didymy mělo přinést magickou očistu
a ochranu chrámu a věštírny - první kámen byl uložen jako "Hekaté u brány"
a druhý byl ověnčený a pokropený vínem.
/Mimochodem vstup do chrámu byl návštěvníkům zapovězen
- chybělo přístupové schodiště a samotný vchod do chrámu byl 5 m vysoko nad zemí.
A výstavba chrámu probíhala za provozu a nebyla nikdy dokončena/.
Hekaté - "Před branou", je strážcem prahů a vchodů do domů,
chrání domácnosti před nečistými silami,
odvrací zlé pohledy a čarodějnická uřknutí.
Trojúhelníková sousoší a kapličky v podobě bohyně, tzv. Hekataion,
či domácí oltář nebo sloup se třemi tvářemi - tzv. Hekaea, byly poměrně časté.
Hekataiony nechyběly ani u městských bran a hranic městských států,
na důležitých křižovatkách a podél nebezpečných cest.
Stejně jako Hekaté, měl i Hermés na rozcestích symbolické sloupy, tzv. Hermae.
Čtverhranné sloupy zdobila Hermova hlava a ztopořený falus (pro štěstí).
Na sloupech bývaly obyčejně vyryty nápisy udávající směr cesty.
Hekaté - "Ochránce" bdí nad lidmi,
kteří musí riskovat svoje životy, aby si zajistili svoje živobytí.
Hekaté - "Na cestě" chrání poutníky, lidi bez domova a vyděděnce společnosti.
Stejný titul "Enodia - Na cestě" měl také bůh Hermés.
Cestovatelé se obraceli k oběma bohům zároveň s modlitbami za šťastný průběh cesty
a oslovovali je "HermHekaté".
Světlem svých pochodní doprovází pocestné na nočních cestách -
Hekaté - "Noční poutnice".
Posvátným místem Hekaté - "Ze tří cest" nebo "Z rozcestí"
byly křižovatky tří cest ve tvaru Y,
byly křižovatky tří cest ve tvaru Y,
na kterých se konaly tzv. Hekatiny večeře, které po skončení obřadu sbírali chudí.
"Hekatiny večeře" se světily každý poslední den lunárního měsíce.
Svátek byl spojený s očistou jak tělesnou, tak i duchovní,
s vyháněním zlých duchů a úklidem domácnosti od nečistot a nepotřebných věcí,
a s úlitbami na upokojení neklidných duchů a podsvětních bohů.
Během svátku se uspořádávaly pozapomenuté záležitosti a plnily odložené úkoly.
Cílem bylo vstoupit do nového měsíce bez zbytečného balastu.
Hekatiny večeře lidé kladli k sochám bohyně a sloupům vztyčených na rozcestích
kulaté koláče, kulaté bochníky chleba, vejce /nejlépe zkažená, kvůli sirnatému zápachu/, obětovali černé psy a ryby parmice /řecky trigle/, někdy i černé ovce.
Na těchto místech byla bohyně vzývána hlasem připomínající vytí psů.
V Aténách slavili roční svátek "Hekatesia" při srpnovém úplňku,
na kterém lidé obětovali bohyni kulatý koláč se zapálenou svíčkou.
Symbolizoval úplněk, který bude zastíněn vycházejícím Sluncem,
a obloha bude dvakrát rozzářená.
Hekateion - trojúhelníkové sousoší bohyně Hekaté z mramoru,
římská kopie řeckého originálu sochaře Alkamenese asi z roku 420 před n.l.
Národní muzeum starožitností, Leiden, Holandsko, foto Rob Koopman.
Hekaté má levou ruku položenou na srdci a drží v ní granátové jablko - symbol posmrtného života.
Hlavu bohyně zdobí Kalathos, řecky koš,
symbol odměrky na zvážení úrody, byl častou ozdobou podsvětních bohů
O vládu nad podsvětní říší se Hekaté - "Paní podsvětí" byla nucena podělit
s bohem Hádem a jeho manželkou Persephonou a dalšími podsvětními bohy.
Hekaté střeží vstup do podsvětí - bránu mezi životem a smrtí,
aby živí nemohli vstoupit a mrtví nemohli odejít.
Navštěvuje duši, ve chvíli, kdy opouští své mrtvé tělo
a poskytuje cenné rady a útěchu na posmrtné cestě ke znovuzrození.
Je prostředníkem mezi živými a mrtvými.
Rady, které živí mohli obdržet od zesnulých prostřednictvím věštíren,
byly vysoko ceněné. Mrtví už nelžou a sdělují úplnou pravdu.
Podsvětní Hekaté ovládá nadpřirozené síly a kouzelné rituály, kletby a formule,
které mohou přinést blahodárnou změnu, rozkvět a bohatství nebo zkázu a zánik.
Hekaté vládne démonům, kteří souží ty, jenž se odvrátili od spravedlivého života
a protivili se záměrům bohů.
Věřilo se, že Hekaté "Běsnící" posílá na provinilce noční můry,
a vyvolává u nich záchvaty šílenství a nemocí.
Zvláště využívala Empúsu - příšeru,
která měla jednu oslí nohu obutou do měděného sandálu,
a ze svých obětí sála životní sílu a krev.
/Možná klapot měděného sandálu Empúsy připomínal bušení krve ve spáncích./
Za noci Hekaté vystupuje z podsvětí na zemský povrch v doprovodu podsvětních psů.
Záře pochodní se lidem jeví jenom jako vzdálené světlo.
Někdy bývá přítomnost Hekaté nepostižitelná pro lidské vnímání
a prozrazuje ji jenom štěkot psů - Hekaté - "Vedoucí psy"
nebo praskání ohně v pochodních.
Putuje po osamělých cestách, zastavuje se na hřbitovech
a na místech, kde byla prolita nevinná krev.
Posvátným stromem Hekaté byl tis. Větve tisu se pálily na pohřebních hranicích.
Někdy i cypřiš, strom symbolické smrti a podsvětí.
Z květin to byl Asphodelus - z jeho květů se vinuly pohřební věnce a
kvetl na podsvětních loukách.
Z rostlin to byl česnek, oměj, rulík a mandragora.
Z plodů vlašské ořechy a rozinky.
Hekataion - Relief na sarkofágu
Hlavu Hekaté zdobí vysoký Poloi, symbol znovuzrození,
v rukou drží pochodně a obětiny za mrtvého.
Copyright: Archäologisches Institut der Universität Göttingen
Řecký básník Hésiodos /cca 7 stol. před n.l./ ve svém díle o původu bohů "Theogonii"
postavil Hekaté mezi Titány a olympské bohy.
Hekaté byla potomkem nebeských Titánů a sama se stala Titanides-Bohyní.
/vedle zemských, mořských a vzdušných Titánů/.
Jejími předky byla Titanides-Bohyně Asteria /v překladu Hvězda, Padající Hvězda, Hvězdná záře/, která bděla na věštectvím a proroctvím, čtením z hvězd
a nad spojením s mrtvými duchy.
Dále Titanides Phoibe, bohyně světlého rozumu,
která měla přívlastek "tazatel" a "prorocká".
Titán-bůh Perses /v překladu Ničitel/, který zosobňoval letní žár a sucho.
A také starší Titán Krios, který představoval jižní pilíř ze čtyř kosmických pilířů oddělujících nebe a zemi.
Titáni ovládli čas a uspořádali ho do pevných nebeských cyklů.
Vládu Titánů ukončil Zeus a mnoho Titánů vhodil do bezedné jámy Tartaros,
kterou básník Hésiodos popisuje jako: ... prázdnotu ležící pod základy kosmu.
Ženské Titanides zůstaly neutrální ve válce,
kterou Zeus vedl s jejich mužskými protějšky.
Tak si udržely svoje statuty a v případě nebeských Titanides zůstaly
i nadále prorockými bohyněmi.
Podle Hesioda zdědila Hekaté po svých předcích sílu nebes, země a moře.
Síly bohyně se obával i samotný Zeus "Hromovládný" -
Hekaté mohla měnit rozhodnutí a dary jiných bohů.
Zeus proto určil, aby Hekaté zůstávala sama, bez manžela i potomků.
Hekaté usmrcuje Klytiose ve válce bohů s Giganty
- vlys na Pergamonském oltáři, muzeum Berlín (c) Hen-Mangoza
Ve filozoficko-náboženských proudech starověku - v Orphických naukách, Platonismu,
Eleusínských a Samothráckých mysteriích zastávala Hekaté, vedle Apollóna,
důležitou úlohu. Bohyně poskytovala poučení o lidském osudu v nekonečném koloběhu života, napomáhala při duchovní transformaci, aby duše dosáhla konečného osvobození.
Po nezbytných postech a očistě, přicházela Hekaté při iniciačním rituálu pro adepty,
/kteří byli patrně pod vlivem omamných látek/,
a vedla k symbolické smrti a znovuzrození.
Bohyně adeptům ukazovala směr, jak projít podsvětím a nezbloudit,
a ze které řeky se mohou napít, a ze které naopak nesmí,
aby jejich nesmrtelná duše opět neupadla do nevědomosti a zapomnění.
Podsvětní říše se dělila na 4 části -
Elysejské nivy - pro spravedlivé duše, Rovná louka s květy asfodelů,
po které se bezcílně potulovali duše těch, kteří nebyli ani dobří ani špatní,
či naopak - byli dobří i špatní - těch byla naprostá většina, včetně bájných hrdinů.
Tartaros - pro duše, které se dopustily bezpráví na nevinných a násilí na bezbranných.
Erebos - palác boha Háda a Persephoné a ostatních podsvětních bohů.
Podsvětím protékalo 5 řek - Styx - vše zmrazující,
Kókýtos - řeka zármutku, které ústila do Pyriflegethónu- ohnivé řeky,
jenže se vlévala do Acheronu - řeky nářků.
A na konci tekla Léthé - temná řeka zapomnění.
V hierarchii kosmu zastává Hekaté funkci prostředníka,
který s pomocí démonů a andělů spojuje lidskou duši s božským principem.
Mágům odhaluje pomocí otázek a odpovědí povahu a strukturu kosmu.
Hekaté - Maximilián Pirner
O Eleusínských mysteriích se zachovalo mnoho zmínek,
které napovídají jejich průběh a náplň, i když zasvěnci byli zavázáni mlčením.
Mystéria se konaly vždy na jaře a na podzim v Eleusínské svatyni,
kam se vešlo až 4 000 lidí, a trvala devět dní a nocí
/tak dlouho hledala bohyně Demétér svoji dceru Persephoné.
Bohyně Hekaté ji za noci doprovázela a
pochodněmi osvětlovala cestu./
Hlavním podobenstvím mysterií bylo spojení tří bohyň:
Persephoné-panna - vzklíčení a jarní růst - Demétér-žena - zralost a úroda
Hekaté-matka - sklizeň a semena.
Pomocí posvátných dramat, rituální hudby a písní, zvukových a světelných efektů,
bohyně ukazovaly adeptům nejen postup při rolnických pracích,
ale vysvětlovaly i proces odumírání a znovuzrození.
O zasvěcení do mystérií se mohli ucházet pouze ti,
kdo měli "čisté ruce, mluvili srozumitelně /řecky/ a žili spravedlivé životy."
Mezi slavné zasvěcence patřil i římský filosof Cicero, který si o tom zapsal:
"Naučili jsme se žít a umírat s větší nadějí."
Hádes vrací Persephóne do Horního světa. Jeho vůz doprovází Hermés a Hekaté.
Bohové mají své obvyklé atributy: Hádes drží hůl s ptačím hrotem, Hermés heroldickou hůlku, okřídlené boty a cestovní klobouk Petasos, a Hekaté drží čtyřstrannou Eleusínskou pochodeň
- malba na krateru, Britské muzeum, London
Atributy trojité bohyně vyjadřují předměty, které drží v rukou:
pochodeň - duch, mysl, plodivé světlo,
provaz nebo had - pupeční šňůra, znovuzrození, obnova,
klíč - otevírá podsvětní bránu, osud, spravedlnost,
bič - osud, nutnost
dýka - vůle, síla, rituální očista,
granátové jablko - posmrtný život,
džbán nebo miska - oběti za mrtvé.
Strophalos
"Kolo" používali kněží zřejmě při iniciačních rituálech, nebo jako meditativní obraz. Smysl a fungování "kola" není dodnes dostatečně doložený. Existují domněnky, že vnější kruh představuje kosmos. Tři smyčky uvnitř kruhu, tvarem připomínají hadí tělo-životní síla nebo tři sféry existence, a spirála uprostřed je posvátný plamen života.
V mystických naukách smyčky představují labyrint vědomostí, přes který Hekaté provádí duši až k prameni poznání, který je zobrazen uprostřed v podobě spirály.
Iynx
Ve spojitosti s Hekaté je také zmiňován nástroj, tzv. Iynx, který se používal při přivolávání věšteckých snů, při spojení mezi Horním a Dolním světem a navazováním kontaktu s bohy. Iynx však častěji najdeme v rukách "milostných" božstev. Iynx byl používán při námluvách a svádění, upevnění vztahů, ale i při odvrácení jednostranné lásky. Iynx je sestavený z kolečka s otvorem uprostřed, kterým je provléknutý řetízek.
Roztočením se řetízek na kolečko postupně navléká, při opačném pohybu se odvíjí.
V hermetických naukách měla bohyně podobu postavy se třemi zvířecími hlavami:
pes - průvodce, posel, služebník (zosobnění Hekaté),
kůň - nese duši po cestě k posmrtnému životu (kůň byl posvátným zvířetem Měsíční bohyně - stopy jeho kopyt mají tvar připomínající půlměsíc),
had - obroda, znovuzrození (had několikrát za svůj život svléká kůži).
Někde se uvádí i hlava krávy a divokého prasete.
V esoterickém učení Rudolfa Steinera /1861 - 1925/ bohyně Hekaté propojuje tři úrovně existence: minerální, rostlinnou a živočišnou. Duše v koloběhu života prochází tři stádia:
biologické, éterické a astrální.
Oltář bohyně Hekaté zvaný Omphalos Hekataion - Atény - foto C. Graml
Svatyně Hekaté se často nacházely v podzemí -
dochovala se zmínka o svatyni, kterou vybudoval římský císař Dioklecián v Antiochii,
v Turecku, hned vedle chrámu boha Apollóna.
Do svatyně se sestupovalo po symbolických 365 schodech.
Svatyně Hekaté stávaly i v místech, kde se věřilo, že se nachází vchod do podsvětí,
a za branami měst v blízkosti hřbitovů.
Ruiny chrámu bohyně Hekaté, Lagina, Turecko
Nejproslulejším chrámem bohyně bylo Hekatesium v Lagině, Turecko.
Podle řeckého zeměpisce Strabona /64-63 před n.l. - 24 n.l./
putovaly každý rok ze všech koutů antického světa do Laginy dlouhé průvody lidí.
Procesí sebou nesla symbolický klíč k osudu a spravedlnosti bohů,
"protože každý musí dříve nebo později vejít do Hádova domu,
jak jednou se zrodil na tento svět."
Kult Hekaté byl uctíván veřejně i v soukromí až do pozdního starověku - r.500 n.l.
Iniciační a inaugurační mystéria bohyně absolvovali adepti se zavázanýma očima,
a tak průběh rituálních obřadů bohyně zůstává zahalen
a je předmětem spekulací až do dnešních dnů.
/Oči zavázané šátkem nebo závoj přes obličej adepta,
a použití omamných látek navozující spojení s božstvem,
se vyskytovaly při náboženských obřadech u všech podsvětních bohů/
V novopohanském pojetí Hekaté získala podobu poněkud zlověstné stařeny,
která vládne pekelným bytostem, čarodějnicím a vyznavačům černé magie.
V lepším případě má podobu moudré stařeny,
která ovládá kouzla a zná odvrácenou stranu existence.
To je v rozporu k s antickým pojetím "nestárnoucích" bohů,
jejichž princip moci nepodléhá času a je věčný,
a i s odkazem autorů a umělců starověku,
který dokládají historické nálezy.
Sousoší bohyně Hekaté, nalezené v tzv. posvátném okrsku svatyně Apollóna z Kyrény v Libyi.
Římské období, Muzeum Cyrene, Libye, (c) Sebastia Ciralt
Jednotlivé hlavy bohyně patrně zdobily čelenky s odznaky moci
Dalekozraká Hekaté vidí do všech směrů,
nahlíží současně minulost, přítomnost a budoucnost a nepřehlédne žádný detail.
Dokáže poskytnout radu, věštbu a prorocké vidění.
Světlo jejích pochodní může ukázat cestu,
když už ostatní světla zhasla.
Ale jak už to tak bývá u podsvětních bohů -
nemůžeme od nich žádat soucit a milosrdenství
a jejich rady a příkazy mohou být tvrdé a očišťující.
Hekaea - od Mikki McCoy na Pinterest.com
Pokud by jste chtěli poprosit bohyni o požehnání vašich kroků na cestě,
počkejte na úplněk, nejlépe v období duben-květen nebo srpen-září.
Položte na oltář, zdobený soškou či obrazem bohyně,
malý kulatý koláč s jednou stříbrnou či bílou svíčkou,
také kadidlo nebo vonnou tyčinku,
květiny, nejlépe bílé,
a červené víno.
Zapalte svíčku a kadidlo, a chvíli rozjímejte s bohyní.
Pak proveďte úlitbu vína do sklenice postavenou před vyobrazením bohyně
anebo do vyhloubené jamky v zemi (to mají zemní a podsvětní bozi rádi).
Požádejte bohyni o požehnání, v duchu či nahlas.
Pak ještě můžete posedět s bohyní než svíčka dohoří.
Na závěr nezapomeňte bohyni poděkovat za její přítomnost a požehnání
a rozlučte se s ní.
Vojtěch Zamarovský: Bohové a hrdinové antických bájí
Bohumil Vurm: Tajné dějiny Evropy
Bohumil Vurm: Tajné dějiny Evropy
Robert Graves: Zlaté rouno
Ludvík Souček: Tušení stínu
Philipp Vandenberg: Tajemství věštíren
Wikipedia
