Když se mniši sekty Fuke jednou shromáždili v Šukugawaře k obřadu Devatera vzývání Buddhových jmen, objevil se mezi nimi nějaký cizí mnich a ptá se:
"Je tu někdo jménem Irooši?"
A dotyčný se ozval: "Já jsem Irooši, s kým mám tu čest?"
Neznámý řekl: "Mé jméno je Širabondži. Doslechl jsem se, že můj učitel byl na Východě zabit mnichem vaší sekty jménem Irooši, tak jsem zde, abych mu řekl, že ho nenávidím."
"To vás šlechtí, buďte vítán. Stalo se přesně tak, jak říkáte. Chcete-li se bít, půjdeme stranou, abychom neznesvětili toto místo. Kousek odtud je vyschlé řečiště, můžeme jít tam. Ostatní ať pouze přihlížejí, ale zdrží se zasahování. Kdyby se do toho zapletlo více lidí, ohrozilo by to průběh bohoslužeb."
Na to se oba odebrali k řece a tam do sebe bodali a sekali tak dlouho, dokud nepadli mrtvi.
Takovíhle mniši dříve nebývali, objevili se teprve nedávno a první z nich si říkali borondži, širabondži, kandži a podobně. Tváří se sice, jako by se zcela zřekli společnosti, ale jsou strašně samolibí. Také Buddhovo učení berou navenek vážně a při tom jsou samá šarvátka. Jsou nezkrotní a svéhlaví, ale sympatické je, že nelpí na životě, jak ostatně vyplývá z příběhu, který jsem zde popsal, a píšu ho tak, jak jsem jej slyšel.
