Kdo chce žít mezi lidmi,
musí se především naučit chápat smysl včasnosti.
Řeč pronesená v nepravý čas se protiví sluchu i mysli,
a její záměr povětšinou ztroskotá.
Všechno má svůj čas a je důležité umět jej rozpoznat.
Jenom nemoc, zrození a smrt přicházejí vždycky nevhod,
ale těm se nikdo nevyhne.
Věčný koloběh čtyř proměn:
zrození, bytí, nemoc, smrt
- se podobá divoké řece.
Její vody se ani na vteřinku nezastaví, jak se řítí vstříc svému uskutečnění.
A tak v tom, co jsme si umínili vykonat,
ať v duchovním světě či ve světě lidí,
není místo pro nijakou včasnost.
S provedením nelze otálet ani minutu.
Náš krok se nesmí zastavit.
Na světě to nechodí tak, že jaro skočí a nastoupí podzim.
Jaro už v sobě samém nese zárodky léta.
Z lůna léta vyrůstají předzvěsti podzimu.
Z podzimem začne být chladněji,
ale uprostřed devátého měsíce jakoby se znovu vracelo jaro.
Tráva se zelená, švestka nasazuje poupata.
Ani stromy neopadávají tak, že nejprve shodí listí a pak začnou znovu pučet.
Opadávají proto, že už nemohou déle snášet tlak nového života,
který proráží přímo z pod jejich řapíků.
Síla, která se těší na příští změnu vespod už hoří nedočkavostí,
a přece její čas přichází dřív než se kdo naděje.
Koloběh čtyř proměn života se otáčí ještě zběsileji.
Roční doby alespoň zachovávají nějaký řád,
za to smrt nečeká až na ni přijde řada.
A nikde není řečeno, že zaútočí zepředu.
Možná už teď se blíží z týlu.
Všichni vědí, že zemřou a počítají s tím.
Přesto je smrt vždycky zastihne nepřipravené.
Je to jako při přílivu.
Daleko od moře se táhne holý břeh,
a z ničeho nic
letí od útesu přílivová vlna.
 |
| Katsushika Hokusai - Vlna |
