Souhvězdí Berana najdeme už na hvězdných mapách starého Egypta a Malé Asie,
(mimo Babylon, kde souhvězdí představovalo postavu rolníka).
(mimo Babylon, kde souhvězdí představovalo postavu rolníka).
A není divu - ve starověkém světě byl beran posvátným zvířetem
zaslíbeným bohům - v Řecku mocnému Diovi a usměvavé Afrodítě.
Beran symbolizoval plodnost a obnovu,
zaslíbeným bohům - v Řecku mocnému Diovi a usměvavé Afrodítě.
Beran symbolizoval plodnost a obnovu,
a často končil jako "obětní beránek" na oltářích bohů.
Antický mýtus o souhvězdí představoval
okřídlený beran se zlatým rounem Krios Khrysomallos,
který se zrodil ze spojení boha moře Poseidóna a krásné dívky Theofane.
okřídlený beran se zlatým rounem Krios Khrysomallos,
který se zrodil ze spojení boha moře Poseidóna a krásné dívky Theofane.
Poseidón krásku proměnil na ovci,
aby se mohla skrýt před příliš dotěrnými nápadníky,
aby se mohla skrýt před příliš dotěrnými nápadníky,
a sám na sebe takticky vzal podobu berana.
Okřídlený beran sehrál důležitou úlohu v příběhu
o nešťastném dětství chlapce Frixa a děvčátka Hellé.
A jejich příběh byl zase začátkem velkolepé legendy o Iásonovi a Argonautech.
Matku Frixe a Hellé, bohyni oblaků Nefelé,
zapudil jejich otec, orchomenský král Athamas,
a do paláce si přivedl Ino, mocnou kněžku Velké bohyně, jako svoji manželku.
Macecha Ino chtěla děti odstranit, aby nepřekážely v cestě jejím potomkům.
Promyšlenou intrikou dosáhla toho, že království postihla neúroda a hladomor,
protože tajně nechala upražit zrní ječmene určené na setbu.
Následně podplatila posly z delfské věštírny, aby králi předali radu,
podle které se měly obě děti stát lidskou obětí k usmíření bohů.
Matka Frixe a Hellé poprosila boha Herma,
aby je zachránil a poslal pro její děti svého služebníka, okřídleného berana.
Beran s dětmi odletěl daleko od kruté macechy a necitelného otce.
Avšak po cestě malá Hellé sklouzla z beranových zad a zřítila se do moře.
Úžina mezi Evropou a Asií se po celý starověk
nazývala Helléspontos - dnes Dardanely.
Beran odnesl chlapce až do daleké Kolchidy,
na kavkazském pobřeží Černého moře, dnešní Gruzie,
na kavkazském pobřeží Černého moře, dnešní Gruzie,
kde Frixos našel druhý domov.
Frixos berana obětoval na oltář boha Poseidona,
a jeho zlaté rouno zavěsil v posvátném dubovém háji boha války Árese.
Rouno hlídal obrovský pythón, a viselo tam do té doby,
Dobrodružství Argonautů inspiruje umělce dodnes.
Velice působivě ztvárnil legendu Robert Graves ve svém románě Zlaté rouno,
ve kterém příběh o posvátného beraním rounu postavil do roviny
střetu mezi matriarchálním řádem pod ochranou Velké Bohyně-Matky,
a patriarchálním zřízením se širokým pantheonem bohů
pod vládou boha Diose, uctívaného v podobě Berana,
(později Zagreus/Zeus-Tvůrce deště nebo Poháněč mraků).
Do starého Řecka (Pelasgie) boha Diose přinesl bojovný indoevropský kmen Ionů.
Stalo se, že dřevěná socha Beraního boha,
přikrytá zlatým rounem přivolávajícího déšť,
nahradila sochu Matky Bohyně.
A když její pokořené kněžky, donucené se provdat se ionské osadníky,
tajně znehodnotili osivo a zcizily beraní rouno, které odeslaly na lodi do Kolchidy,
započala bájná výprava za Diovým "zlatým rounem".
ve kterém příběh o posvátného beraním rounu postavil do roviny
střetu mezi matriarchálním řádem pod ochranou Velké Bohyně-Matky,
a patriarchálním zřízením se širokým pantheonem bohů
pod vládou boha Diose, uctívaného v podobě Berana,
(později Zagreus/Zeus-Tvůrce deště nebo Poháněč mraků).
Do starého Řecka (Pelasgie) boha Diose přinesl bojovný indoevropský kmen Ionů.
Stalo se, že dřevěná socha Beraního boha,
přikrytá zlatým rounem přivolávajícího déšť,
nahradila sochu Matky Bohyně.
A když její pokořené kněžky, donucené se provdat se ionské osadníky,
tajně znehodnotili osivo a zcizily beraní rouno, které odeslaly na lodi do Kolchidy,
započala bájná výprava za Diovým "zlatým rounem".
 |
| Médea se zlatým rounem, Batumi, Gruzie |
O tom, co vlastně bylo zlaté rouno, existuje několik výkladů :
- ovčí rouno sloužilo k rýžování zlata,
když se ponořilo do zlatonosného potoka,
kde se do něj zachytávala zrnka zlata;
- byla to purpurová tkanina z ovčí vlny, symbol královského majestátu;
- technika zlatého písma na pergamenu;
- pole zlatavého obilí;
- vzácné plemeno ovcí ve starověké Kolchidě;
- velice jemná a přitom odolná tkanina
z mořského hedvábí.
Jednalo se o tkaninu zhotovenou z vláken,
které vypouští mořský mlž Byssus,
a která jsou tenká jako lidský vlas.
Pár punčoch, utkaný z toho materiálu, mohl být vložen do malé tabatěrky na šňupací tabák.
Ve starověku se nacházel mezi hvězdami souhvězdí Berana "jarní bod",
okamžik kdy zkříží sluneční dráha (ekliptika) s nebeským rovníkem (deklinace 0°).
To souhvězdí dodávalo nesmírnou důležitost pro stanovení času pro setbu a pastvu dobytka.
Zhruba před 70 lety před n.l. se v důsledku precese zemské osy začal "jarní bod"
posouvat směrem k souhvězdí Ryb, a v současné době se nalézá na rozhraní souhvězdí Berana a Ryb.
V letošním roce, tj. 2012, nastala rovnodennost přesně 20. března v 5:14 hod universálního času.
"Jarní bod" se vrátí do souhvězdí Berana přibližně za 23 000 let,
V malém a nenápadném souhvězdí Berana září 4 hvězdy.
Nejjasnější z nich je Alfa Arietis - hvězda zvaná Hamal, arabsky Al Hamal "beran".
Od Země je vzdálena 66 světelných roků. Je 2x hmotnější a v průměru 15x větší než naše Slunce.
Hvězda Hamal
Beta Arietis - hvězda Sheratan je od Země vzdálena 60 světelných roků.
Ve skutečnosti je to systém 2 hvězd, obíhajících kolem společného těžiště za 107 dní.
Velice zajímavým objektem v souhvězdí Berana je hvězda Gamma Arietis, zvaná Mesarthim,
kterou tvoří soustava tří hvězd.
Optická dvojhvězda Arietis A a Arietis B, s oběžnou dráhou 5 000 let.
Vzdálenost mezi oběma hvězdami činí 24 světelných roků.
V jejich blízkosti se nachází průvodce Arietis C.
Systém Gamma Arietis v celku (snímek nahoře)
a pohled na Gamma Arietis jako ukázkovou optickou dvojhvězdu (snímek dole)
60 - 80 % hvězd se vyskytuje ve dvojicích nebo ve větších skupinách,
které se vzájemně fyzikálně ovlivňují.
Buď gravitačním působením jako optické dvojhvězdy,
které jsou k sobě přitahovány gravitační silou, proti které působí odstředivá síla,
a hvězdy se tak drží na svých oběžných drahách kolem společného těžiště.
Nebo vzájemným ozařováním jako spektrální dvojhvězdy,
které se jeví na obloze jako jediný svítivý bod,
avšak při zkoumání spektra, které vydává světlo tohoto bodu,
odhalí střídavé zdvojení a znovu splynutí v jeden bod.
Podobně se chovají zákrytové dvojhvězdy,
které se také střídavě zakrývají, a tím periodicky klesá jejich jasnost.
U dvojhvězd dochází i k výměně plynné hmoty,
a tím k převrácení jejich hmotnosti.
Pomalý přenos hmoty mezi hvězdami, které si vyměnily role, trvá několik milionů let.
Po dosažení kritického tvaru, tzv. Rochova laloku,
začne hvězda vracet zpět nabytý materiál zpět původní majitelce.
Ještě jsou známy rentgenové dvojhvězdy, ve kterých hlavní těleso (většinou "obyčejná hvězda") přenáší gravitačním trychtýřem svoji plynnou hmotu
za vysoké rychlosti na svého menšího společníka
(většinou "neutronová" hvězda o průměru 10 km nebo "černá díra" o průměru 1 mm).
To způsobuje při povrchu menšího společníka
obrovské gravitační zrychlení v řádu miliard.
obrovské gravitační zrychlení v řádu miliard.
Rychle se pohybující částice se navzájem srážejí,
a jejich kinetická energie se mění na pronikavé rentgenové paprsky.
foto Leshin
foto J. Shuder
V oblasti souhvězdí Berana byly u dvou hvězd objeveny planetární systémy.
Znázornění mateřské hvězdy HD 12661 s dvěma planetami HD 12661B a HD 12661C
Umělecké ztvárnění mateřské hvězdy HD 20367 s jednou planetou HD 20367B
a animace pohybu mateřské hvězdy a exoplanety
Wikipedie.org
Theoi.com
wingmakers.co.nz
josephy.cz
Robert Graves: Zlaté rouno
Josip Kleczek: Naše souhvězdí
Jiří Grygar, Zdeněk Horský a Pavel Mayer: Vesmír
