Rhodský kolos zasvěcený řeckému bohu slunce Heliovi 

ztvárnil Zdeněk Burian /1905 - 1981/

Rhodský kolos patřil mezi sedm divů antického světa, ale podobu sochy a její osud známe už pouze z literatury antických autorů - řeckého stavitele a mechanika Philona Byzantios /cca 280 - 220 před n.l./, řeckého zeměpisce a filosofa Strabona /cca 64-63 před n.l. - 24 n.l./ a dalších.

Později se ještě o Rhodském kolosu zmiňuje byzantský historik a theolog Ioannes Zonaras /12. stol./.

V roce 281 před n.l. obyvatelé ostrova Rhodos, tehdy ještě politicky neutrálního, vztyčili sochu na památku slavného vítězství nad makedonským králem Demetriosem Poliorketem. Makedonský král neúspěšně obléhal ostrov a v roce 304 před n.l. byl nucen odplout od rhodských břehů.

Socha měla podobu stojícího muže s hlavou ozdobenou čelenkou ze slunečních paprsků. Ve zdvižené ruce držel pochodeň, ve které ve dne v noci hořel oheň.

Socha byla zasvěcena řeckému slunečnímu bohu Heliovi, který měl nad ostrovem patronaci, a zároveň sloužila jako přístavní maják.

Rhodos v té době představoval významnou křižovatku námořních cest mezi Egyptem, Kyprem, Sýrií, Foinikií a pevninským Řeckem.

Podle údajů, které nám o soše zanechal mechanik Philon Byzantios, bylo při stavbě Kolosu použito slitiny ze 500 talantonů - talentů mědi a 300 talentů železa. Socha dosahovala tehdy neuvěřitelných  30 - 35 m a její stavba trvala 12 let. Socha vznikala v dílně rhodského sochaře Charese z Lindosu /3. stol. před n.l./. 

Rhodský Kolos byl hypoteticky nejvyšší sochou světa po dlouhá staletí než jej v roce 1886 převýšila o několik metrů socha Svobody ve Spojených státech.

Rhodský kolos stál na přístavním molu necelých 60 let než se v roce 225 před n.l. zřítil při zemětřesení.

Historik Strabo navštívil na počátku našeho letopočtu Rhodos /tehdy již pod silným římským vlivem/ a ke zřícenému kolosu poznamenal:

"... nyní leží na zemi, shozený zemětřesením, zlomený v kolenou. Obyvatelé Rhodu sochu pro nějakou věštbu pak už znovu nepostavili."

Zmínku o úplném konci Rhodského kolosu uvedl Ioannes Zonaras, když citoval tehdy již ztracelý rukopis, ve kterém se tvrdilo, že roku 653 n.l. dobyl Rhodos damašský kalif Muávija, a ten prodal trosky Kolosu jakémusi židovi z Edessy.

Podobný osud jako Rhodský kolos měla socha Dia "Olympského",  která rovněž patřila mezi sedm divů světa. Také Diova socha skončila v troskách chrámu v Olympii při zemětřešení, odkud byla odstraněna zbožným císařem Theodosiusem jako pohanská modla a odvezena do Konstantinopole, kde zmizela beze stopy.

Zdroj:

Vojtěch Zamarovský: Za sedmi divy světa

Wikipedia.org