Chvatný pondělní nákup - rychle rychle, ať stihnu to i tamto, pak hlavně toto.
Letným pohledem do regálů zjišťuju, že na nich pár Mikulášů a čertů přibylo.
Andělů je stejný počet. Zvláštní ...
Jenže co. Dcera už dospělá a vnoučat zatím není.
A kupovat "mikoláše" mužovi, když má nadílku celý život ?
U stojanů s pečivem zkoumám rohlíky. Z kolikátého dne asi jsou ?
Rohlíčky obzvlášť vypečené - nevím, neznám.
A tu periferním viděním zahlédnu malou holčičku.
Sedí v nákupním košíku,
zatímco její maminka také pečlivě vybírá bledé pečivo.
Holčička si zpívá "Mikuláš ztratil plášť ..."
a s nepřítomným pohledem ulpívá na hromadě rohlíků.
No ano. Co jsem čekala.
Žádné mysterium v nákupním středisku se nekoná.
Když moje dcerenka byla malá,
pořídila jsem červenou umělohmotnou mikulášskou botu (made in DDR).
Dcerka odpoledne botu nastražila na balkon,
aby Mikuláš, letící kolem v doprovodu čerta a anděla, mohl vložit nadílku.
Až když odběhla, tajně jsem se proměnila v mikulášskou bytost
a do botky dala sladkosti a nezbytnou bramboru.
Óóó, jak se tenkrát dcerenka bála
jít na balkon pro nadílku.
Co kdyby tam, mámo, ještě nějaký Mikuláš s čertem byli?
A byli? Kdo ví ...
