Irving Feldman Báseň v pětatřiceti Mnozí se smějí, šťastných je jen pár: moji přátelé. Život jim zalehla lhostejnost a jsou už na ni krátcí, zlomení, s vědomím, že všechno končí zle. - Jsou to však osudy nebo jen lžiosudy, anebo obojí? Odpověď zní vždy tak, jak se jim právě hodí. Však jarní den k nim přichází jak nůž. A chtějí tomu uniknout, ale i ten den je už tak lhostejný - ačkoli statečně (navzdory všemu) se ještě vzpírají (což bolí, ovšem); berou na pomoc vše, co je v nich; ...