O ptačím krmítku

Na začátku bylo přání mojí dcery, tenkrát ještě školačky, mít doma zvířááátko. Dlouho jsme váhali až nakonec můj muž vymyslel papouška-andulku. Během 20 let jsme měli postupně celkem 4 andulky. (c) Steven Kenny Když poslední odletěla "do nebe", dcera už byla na vlastních nohách, tak jsme si s mužem řekli, že už nechceme prožívat znovu a znovu smutek nad odletem malých kamarádů do ráje. Zakoupila jsem proto v r. 2007 ptačí krmítko v OBI-marketu. Předchozí zimy byly totiž velmi dlouhé a tuhé. Drobní ptáci hledali pomoc u lidí. Zalétávali i k nám na balkon, zda by nenašli něco na zob. Tehdy jsem jim sypávala do misky trochu semen, které zobali naši papoušci. Papoušci se klidně rozdělili, i když pouze tušili co je to divočina - teplota byla v těchto zimách pořád na -10 °C. Ptáci byli tak hladoví, že když brzo ráno s prvním světlem přilétli k misce (kos, zvonci zelení, sýkory modřinky a koňadry), vůbec jim nevadila přítomnost mého muže, kouřícího svoji první cigaretu. ...