Jošida Kenkó - Sněhulák
Když tak někdy pozoruji lidské pachtění, připadá mi to, jako kdyby někdo z jarního sněhu uplácal sněhuláka a pak pro něj začal stavět kapli a shánět ozdoby ze zlata a drahého kamení. Celý nedočkavý, kdy bude kaple hotova, dočista zapomíná na to, bude-li do ní co postavit. Člověk je jako jarní sněhulák. Napohled kypí životem, a odspodu už taje - a přesto neúnavně pokračuje v díle se zatvrzelou vírou v jeho dokončení.