Jiří Orten Potkal jsem studánku Potkal jsem studánku a oči jsem si omyl. Plný plískanic a malých trápení potkal jsem studánku. A vše byl náhle omyl, který se v pravdu promění. Dívám se do sebe o radost pozorněji. Jak pes se otřásám a stříkám daleko úzkost a beznaději. Sám. Ale čistě sám! Potkal jsem studánku a řekli jsme si více, než lidé říci mohou si. Pak, když jsem odcházel od této křtitelnice, usmíval jsem se na husy. © Linda Bergkvist